Svída bílá 'Elegantissima' Cornus alba 'Elegantissima'

Detailní popis produktu

Svída bílá 'Elegantissima' - uváděná také jako 'Argenteomarginata' nebo 'Sibirica Variegata', je opadavý okrasný kultivar východoasijského druhu rozšířeného od Sibiře přes severní Čínu po Korejský poloostrov. V přírodě druh osidluje křoviny, okraje lesů a břehy vodních toků s čerstvou až vlhčí půdou. Kultivar vytváří hustý, vzpřímeně rozložitý keř, který bez pravidelného řezu dorůstá přibližně 2–3 m výšky i šířky. Mladé výhony jsou sytě červené až purpurové a nejvýrazněji vynikají od opadu listů do konce zimy. Vejčité listy dlouhé asi 5–10 cm mají šedozelený střed a nepravidelný krémově bílý lem. Na podzim se světlé okraje zbarvují růžově a část čepele přechází do červených odstínů. V květnu a červnu se objevují plochá květenství drobných krémově bílých květů, která navštěvuje opylující hmyz. Po odkvětu se mohou vytvořit bělavé až namodralé plody, které nejsou určeny ke konzumaci a slouží jako potrava ptákům. 'Elegantissima' se uplatní jako solitéra, ve skupinách, přírodních výsadbách, u vody, na svazích i ve volných živých plotech. Dobře se kombinuje s jehličnany, kalinami, tavolníky a okrasnými travinami.

Svída bílá je opadavý keř, který si získává pozornost svou výraznou barevností a estetickým vzhledem. Přirozený areál rozšíření svídy bílé sahá od severovýchodní části evropského Ruska po Dálný východ, Japonsko, Mongolsko a severovýchodní Čínu. Svída bílá je 1,5 až 3 m vysoký keř, s charakteristickými červenými větvemi, jsou zpravidla vzpřímené, rovné, které vynikají zejména v zimě. Má oválné listy, které se v létě zbarvují do jasně zelené a na podzim mohou přijmout odstíny červené, oranžové či purpurové. Od května do června rozkvétá Svída bílá drobnými, bílými květy, které tvoří výrazné květenství. Plody jsou malé bobule, bílé až modročerné, které jsou oblíbené u ptáků.

Pěstování: Pro pěstování se doporučuje slunné až polostinné stanoviště, přičemž na plném slunci bývá zbarvení listů nejvýraznější. Svída toleruje široké spektrum půd, nejlépe však prospívá v půdě hlinité až hlinitopísčité, mírně vlhké, s dobrou drenáží. Snáší i dočasně podmáčené podmínky a využívá se proto kolem jezírek či ve vlhčích částech zahrady. Reakce půdy může být přibližně od pH 6,0 do 7,5. Zálivka je potřebná hlavně v prvním roce po výsadbě, později rostlina dobře snáší i období sucha. Pro zachování sytě červeného zimního dřeva se brzy na jaře provádí zmlazovací řez, při němž se část starších výhonů odstraňuje u země, což podpoří tvorbu mladých, barevných prutů. Keř se vysazuje od března do října, v živých plotech s rozestupy přibližně 0,6-0,8 m mezi rostlinami, ve skupinách se používají 2-3 ks na m². Mrazuvzdornost běžně dosahuje hodnot kolem -30 °C, díky čemuž spolehlivě přezimuje ve všech našich oblastech. Z chorob se může objevit skvrnitost listů nebo padlí, nejlépe se jim předchází vzdušným stanovištěm a nepřemokřenou půdou. Jde o keř s minimálními nároky na péči, který poskytuje celoroční dekorativní efekt.

Autor: Jana | Revize: 27.07. 2026