Tis červený 'Dovastonii Aurea' Taxus baccata 'Dovastonii Aurea'

Detailní popis produktu

Tis červený 'Dovastonii Aurea' -  výrazný stálezelený kultivar tisu červeného s široce rozložitým až malebně převislým habitem a nápadně žlutě až zlatožlutě panašovanými jehlicemi. Je zlatolistou formou starého kultivaru ‘Dovastonii’ a vyniká především dlouhými vodorovnými větvemi s převisajícími postranními výhony. Roste pomalu až středně rychle, nepravidelně vzpřímeně a výrazně do šířky. V mládí bývá řidší, postupem času vytváří širokou, patrovitou korunu s dlouhými téměř vodorovnými hlavními větvemi, jejichž konce a postranní větévky charakteristicky převisají. V dospělosti dosahuje přibližně 3 až 5 m výšky a 4 až 6 m šířky, u velmi starých exemplářů může být ještě mohutnější. Jehlice jsou ploché, úzké, měkké a přibližně 2 až 3 cm dlouhé. Základní zbarvení je tmavě zelené, výrazným znakem kultivaru jsou však žluté až zlatožluté okraje jehlic a žlutě zbarvené mladé přírůstky. Kultivar je samčí, takže na rozdíl od samičích tisů nevytváří červené míšky se semeny. Na jaře, zpravidla v březnu až dubnu, se na výhonech objevují drobné, kulovité žlutavé samčí šištice, které při dozrávání uvolňují pyl.  Kůra je zpočátku hladší a červenohnědá, u starších větví a kmene se mění na šedohnědou až červenohnědou a odlupuje se v tenkých šupinách či pásech. Stejně jako ostatní tisy obsahuje ve většině částí rostliny toxické taxiny. Jedovaté jsou zejména jehlice, výhony a semena, proto rostlina není určena ke konzumaci. Uplatní se především jako solitéra ve větších zahradách, parcích, historických zahradách a reprezentativních výsadbách. Vzhledem k široké koruně potřebuje dostatek prostoru a není vhodný do těsných skupinových výsadeb.

Tis červený je jehličnatý strom známý svým elegantním vzhledem a trvanlivostí, patří mezi nejstarší a nejvíce trvanlivé stromy, které mohou dosáhnout vysokého věku - některé exempláře jsou známy svým věkem přesahujícím tisíc let. Tento stálezelený keř či strom má hustý a pomalu rostoucí charakter. Jeho tmavě zelené jehlice jsou krátké a měkké, vytvářející hustou korunu. Plody tisu jsou červené bobule, které jako jediné nejsou jedovaté, narozdíl od celého keře. Pro ptáky jsou zdrojem potravy. Vyhovují mu humózní vlhké vápenité půdy, roste ale i na suchých a chudých slabě kyselých stanovištích na plně osluněném, ale i stinném místě. Tento strom dobře snáší stříhání a formování, což ho činí ideálním pro živé ploty a úpravy do různých tvarů. Je odolný vůči většině chorob a škůdců a je poměrně nenáročný na údržbu. Díky svému vzrůstu a vzhledu je Taxus baccata vhodný pro okrasné výsadby, ale také jako živý plot, zahradní solitér nebo do tradičních zahradních úprav.

Pěstování: Tisu se daří na slunci, v polostínu i ve stínu. Nejlépe prospívá v humózní, živné, propustné a přiměřeně vlhké půdě, ale je velmi přizpůsobivý. Dobře snáší také vápenité půdy, přibližně v rozmezí pH 5,5–8,0. Hůře mu vyhovuje dlouhodobé zamokření a silně vysychavá půda. Po výsadbě vyžaduje pravidelnější zálivku, po dobrém zakořenění snáší i přechodné sucho. Starší rostliny mají poměrně nízké nároky na péči. Je velmi dobře mrazuvzdorný, přibližně do –25 až –30 °C, a vhodný pro většinu oblastí České republiky. Tis výborně snáší řez a jako jeden z mála jehličnanů spolehlivě obráží i ze starého dřeva. Lze jej proto silně zmlazovat, pravidelně tvarovat a udržovat v požadované velikosti. Je vhodný pro stříhané živé ploty, tvarované dřeviny, skupinové výsadby i jako solitéra. Téměř celá rostlina je prudce jedovatá, zejména jehlice a semena, která obsahují taxiny. Červený dužnatý míšek je sám o sobě nejedovatý, ale kvůli jedovatému semenu uvnitř se plody nedoporučují ke konzumaci.

Autor: Kamila | Revize: 8. 9. 2026