Tis červený 'Kupfergold' Taxus baccata 'Kupfergold'

Detailní popis produktu

Tis červený 'Kupfergold' - představuje pomalu rostoucí stálezelený keř s hustým, keřovitým habitem. Tento kultivar dorůstá do výšky 150 až 200 cm a šířky 100 až 150 cm. Krátké, ploché jehlice mají při rašení od května do června výraznou žlutozlatou až měděnou barvu, která dodává keři jasný světelný akcent. Během podzimních a zimních měsíců jehlice postupně temnou do hlubokého zelenožlutého až tmavě zeleného odstínu. Kvetení probíhá od března do dubna a je botanicky nenápadné. Jako u většiny zástupců tohoto druhu se na samičích rostlinách koncem léta tvoří červené masité bobulky obalující semena. Všechny části rostliny obsahují prudce jedovatý alkaloid taxin. Kultivar 'Kupfergold' vykazuje vysokou přizpůsobivost k různým půdním podmínkám i stanovištím, přičemž snáší plné slunce, polostín i stín. Výborně regeneruje po řezu a zvládá městské prostředí. Dřevina je plně mrazuvzdorná do -25 °C a vykazuje vysokou odolnost vůči běžným škůdcům. V zahradní architektuře nachází uplatnění jako barevně kontrastní solitér, strukturovaný prvek ve vřesovištích, součást stálezelených skupinových kompozic i jako tvarovaný živý plot.

Tis červený je jehličnatý strom známý svým elegantním vzhledem a trvanlivostí, patří mezi nejstarší a nejvíce trvanlivé stromy, které mohou dosáhnout vysokého věku - některé exempláře jsou známy svým věkem přesahujícím tisíc let. Tento stálezelený keř či strom má hustý a pomalu rostoucí charakter. Jeho tmavě zelené jehlice jsou krátké a měkké, vytvářející hustou korunu. Plody tisu jsou červené bobule, které jako jediné nejsou jedovaté, na rozdíl od celého keře. Pro ptáky jsou zdrojem potravy. Vyhovují mu humózní vlhké vápenité půdy, roste ale i na suchých a chudých slabě kyselých stanovištích na plně osluněném, ale i stinném místě. Tento strom dobře snáší stříhání a formování, což ho činí ideálním pro živé ploty a úpravy do různých tvarů. Je odolný vůči většině chorob a škůdců a je poměrně nenáročný na údržbu. Díky svému vzrůstu a vzhledu je Taxus baccata vhodný pro okrasné výsadby, ale také jako živý plot, zahradní solitér nebo do tradičních zahradních úprav. 

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci, snese i světlý polostín, v teplých a větrných polohách se osvědčuje závětří a rovnoměrná půdní vlhkost. Vyhovuje čerstvá až mokrá, humózní půda, dobře roste i v těžších jílech a snáší krátkodobé zaplavení, naopak na dlouhodobě suchých místech ztrácí vitalitu a jehlice mohou předčasně hnědnout. Doporučené pH je přibližně 5,0–7,0, na výrazně vápenitých půdách nad cca pH 7,5 se může objevit chloróza. Výsadba z kontejnerů je vhodná po celou vegetační sezónu od března do listopadu, mimo období zmrzlé půdy. Po výsadbě je důležitá pravidelná zálivka, zejména v teplém období a při větru, a to po dobu alespoň první 2–3 sezóny, aby kořenový bal neprosychal. Hnojení bývá střídmé, na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem. Řez se zpravidla omezuje na předjarní odstranění suchých a křížících se větví, případně na výchovné vyvětvení kmene. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a tlumí výkyvy teplot v kořenové zóně, u mladých stromů pomáhá i proti zimnímu vysychání. V nádobě se pěstují spíše mladé rostliny, nutná je drenážní vrstva a zimní ochrana kořenového balu proti promrznutí. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se pohybuje přibližně -23 až -30 °C, mladé výsadby bývají citlivější na promrznutí kořenů. Doporučené rozestupy jsou obvykle 6–10 m, u menších kultivarů 3–5 m. Z chorob se může vyskytnout václavka a hniloby kořenů při dlouhodobém zamokření bez kyslíku, ze škůdců mšice a svilušky v suchém létě či housenky defoliátorů. Vyrovnaná zálivka, vzdušná koruna a nepřehnojený substrát obvykle riziko snižují.

Autor: Lucie | Revize: 7.9. 2026