Válečka lesní - Brachypodium sylvaticum Brachypodium sylvaticum

Detailní popis produktu

Válečka lesní - vytrvalá trsnatá travina z čeledi lipnicovitých. Má cirkumboreální rozšíření, v Evropě je domácí od Atlantiku po Karpaty a zasahuje i do severní Afriky a západní Asie. V ČR se přirozeně objevuje ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, na pasekách a okrajích porostů, často na humózních půdách. Roste v trsech bez výběžků a vytváří měkce převislé, jemně chlupaté listy široké přibližně 4–12 mm, které v mírných zimách zůstávají zelené. V dospělosti mívá 60–90 cm na výšku a 40–60 cm do šířky, listy bývají kolem 25–30 cm dlouhé a tvoří uvolněnou, přirozenou siluetu. Od června do srpna se nad olistěním objevují úzké, obloukem převislé klasy dlouhé zhruba 6–15 cm, nejprve zelené, později světle hnědé až s načervenalým tónem. Semeny se může mírně šířit, dozrávání probíhá obvykle od července do září. V kompozicích vytváří tichý, strukturovaný podrost mezi kapradinami, bohyškami, škornicemi, dlužichami i jarními cibulovinami a dobře funguje u rododendronů a vřesů. Pro člověka se běžně uvádí jako nejedovatá a bez trnů.

Pěstování: Preferuje umístění v polostínu až stínu, ideálně v rozptýleném světle pod korunami dřevin nebo na severní straně domu. Stanoviště vyhovuje spíše chráněné, protože v otevřených, větrných polohách mohou listy v zimě zasychat. Půda je vhodná humózní, vlhčí, ale s dobrou drenáží, snáší se pH přibližně 5,5–7,5. Zálivka se řídí průběhem počasí, v létě prospívá rovnoměrně vlhký profil, po zakořenění krátkodobě snáší i sušší období, dlouhé přemokření však vede k řídnutí trsů. Jako výživa obvykle stačí jarní přídavek kompostu a tenká vrstva mulče z listovky nebo kůry, která udrží vláhu a podpoří mikroživot v půdě. Na konci zimy se odstraňují zaschlé listy a stébla, dělení trsů se provádí na jaře. Rostliny se vysazují od března do října, nejlépe na jaře nebo na začátku podzimu, s rozestupy 40–50 cm, což odpovídá zhruba 4–6 rostlinám na m². V nádobách se uplatní v hlubším květináči s drenážní vrstvou a humózním substrátem, kde vynikne převis listů. Vyzrálé trsy jsou mrazuvzdorné přibližně do -20 °C a obvykle přezimují bez krytu, čerstvě vysazené rostliny pomáhá chránit mulč. V zahradě může docházet k lehkému samovýsevu, který se udržuje odstraněním mladých semenáčků. Choroby a škůdci se obvykle nevyskytují výrazně. V hustém stínu kvete méně, o to více vyniká listová textura i v zimě.

Autor: Nikol | Revize: 19.1. 2026