Zanice potoční 'Troja Black' Diervilla rivularis 'Troja Black'

Detailní popis produktu

Zanice potoční 'Troja Black' - opadavý okrasný keř s tmavě zbarveným mladým olistěním, žlutými letními květy a výraznou podzimní barvou. Druh Diervilla rivularis pochází z jihovýchodu Severní Ameriky, především z oblasti jižních Appalačů, kde roste ve vlhčích lesích, na okrajích porostů, podél cest a v křovinatých stanovištích. Kultivar 'Troja Black' je ceněný pro tmavší listový efekt než u běžných zelenolistých zanic. Roste jako hustě větvený, široce zaoblený keř s mírně vystoupavými až rozložitými výhony. V dospělosti dorůstá přibližně 1–1,5 m do výšky a 1,2–1,5 m do šířky. Listy jsou vstřícné, vejčité až kopinaté, jemně pilovité. Při rašení a na mladých výhonech jsou tmavě červené, purpurově bronzové až hnědočervené, během léta se zbarvení mění do zelenohnědých tónů a na podzim přechází do fialové, oranžové až červené. Od června do srpna se na koncích výhonů a v úžlabí horních listů objevují drobné žluté trubkovité květy. Květy nejsou velké, ale pěkně kontrastují s tmavším olistěním a poskytují nektar včelám, čmelákům i motýlům. Plody jsou suché tobolky bez okrasného významu. Kultivar se hodí do svahů, přírodně laděných skupin, nižších keřových výsadeb, volných lemů, předzahrádek, větších nádob a městských výsadeb. Dobře ladí s okrasnými travami, tavolníky, dřišťály, kalinami, růžemi, třapatkami, rudbekiemi, rozchodníky, šantami a šalvějemi.

Zanice potoční je keř dorůstající výšky 70 až 100 (a výjimečně až 200) cm. Jeho větve jsou kulaté a hustě chlupaté. Listy mají tvar vejčitého až podlouhle kopinatého, dosahují délky 4 až 8 cm, jsou špičaté nebo zašpičatělé a oboustranně pokryté chlupy. Jsou dvojnásobně pilovité a mají kratičké řapíky. Květy se pyšní odstíny citrónově žluté barvy, často s nádechem načervenalého odstínu. Uskupují se ve vrcholících, tvoříce koncové laty. Korunní cípy jsou stejně dlouhé jako trubka nebo jemně delší. Rostlina rozkvétá v období od července do srpna. Pochází ze východní Severní Ameriky a přirozeně roste ve vlhkých zalesněných oblastech, například na březích potůčků a řek. Z toho vyplývá její preference pro pěstování na vlhkých stanovištích v živné půdě. Má ráda slunce, ale dá se pěstovat i v polostínu. Zanice má nejen výrazné estetické vlastnosti, ale je také medonosná, což k ní neodolatelně přitahuje včely a motýly.

Pěstování: Vhodné umístění je na plném slunci až v polostínu. Na slunci je tmavé rašení a podzimní zbarvení výraznější, v polostínu rostlina dobře prospívá a méně trpí letním přísuškem. Půda má být propustná, středně živná, hlinitá až hlinitopísčitá, mírně vlhká až sušší, s pH přibližně 5,5–7,5. Kultivar je přizpůsobivý a po zakořenění snáší i sušší půdu, svahy a městské prostředí. Dlouhodobě přemokřená těžká půda není vhodná. Výsadba je možná od března do května nebo od září do října, kontejnerované rostliny lze vysazovat během sezony při zajištění zálivky. Do plošné výsadby se počítají přibližně 2–3 rostliny na m², v keřovém lemu 80–120 cm od sebe. Po výsadbě je důležitá pravidelná zálivka do zakořenění. Starší rostliny snášejí krátkodobé sucho dobře. Hnojení stačí mírné, nejlépe kompostem na jaře. Řez se provádí brzy na jaře, kdy lze odstranit slabé, poškozené nebo nejstarší výhony. U starších keřů pomáhá zmlazovací řez po částech, aby se zachoval hustý růst a dobré vybarvení mladých výhonů. V nádobě potřebuje propustný substrát, odtok a pravidelnější zálivku. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin dosahuje přibližně -28 až -35 °C.

Autor: Kristýna | Revize: 15.07. 2026