Záplevák Hoopesův - Helenium hoopesii

Detailní popis produktu

Záplevák Hoopesův - někdy uváděný pod synonymem Hymenoxys hoopesii, je trvalka z čeledi hvězdnicovitých původem ze západní části Severní Ameriky. V přírodě roste na slunných svazích, horských loukách a v otevřených porostech na propustných, často kamenitých půdách, kde dobře snáší kolísání vláhy. V zahradě tvoří vzpřímený, trsnatý habitus vysoký přibližně 80–100 cm a široký asi 40–60 cm. Listy jsou úzké až kopinaté, šedozelené, na lodyhách hustě uspořádané. Od června do srpna, podle průběhu léta i do září, se na koncích výhonů otevírají úbory obvykle 6–8 cm široké se zlatooranžovými jazykovitými květy a tmavším terčem. Květy bývají bez výrazné vůně, zato jsou včelomilné a v časném létě doplňují nabídku nektaru a pylu. Řezané stonky se uplatní v přírodních vazbách, ve váze vydrží 7–10 dní, a odkvetlé terče mohou na záhoně ponechané vytvořit suché, dekorativní hlávky. V kompozici působí přirozeně v prérijních a štěrkových výsadbách, kde se kombinuje s okrasnými travami, třapatkami, šalvějemi, perovskií a rozchodníky. Rostlina není jedlá a u citlivých osob může pyl nebo rostlinná šťáva vyvolat podráždění.

Pěstování: Pro pěstování v ČR se osvědčuje plné slunce, v teplejších oblastech také lehký polostín, pokud je půda dostatečně vlhká. Nejlépe roste v živné, humózní a propustné zemině se stabilní vláhou, vhodné pH je přibližně 6,0–7,5. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do října, po výsadbě pomáhá mulč k omezení výparu. Sazenice zápleváku podzimního se při pravidelné zálivce po výsadbě obvykle rychle ujímají a první rok vytvářejí pevný trs. Zálivka se drží rovnoměrná zejména v červnu až srpnu, při dlouhém suchu mohou květy rychleji zasychat a rostlina řídne. Přihnojení kompostem na jaře obvykle stačí, u intenzivních výsadeb se uplatní lehká dávka plného hnojiva v dubnu. Větrná místa mohou vyžadovat oporu, i když kultivar mívá pevnější stonky. Po odkvětu se odstraňují odkvetlá soukvětí, čímž se podporuje delší nasazování poupat. Trsy se zmlazují dělením zhruba po 3–4 letech na jaře nebo na začátku podzimu. Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se v běžné zahradní půdě pohybuje okolo -30 °C, v první zimě se osvědčuje lehké přikrytí mulčem. Při výsadbě do záhonu se používá rozestup 40–50 cm, což odpovídá přibližně 4–6 rostlinám na m². Mezi častější potíže patří mšice na mladých výhonech a padlí při přeschlém stanovišti, slimáci mohou poškodit rašící listy. Pěstování v nádobě je možné ve větším květináči s drenáží, s pravidelnou zálivkou a zimní ochranou kořenového balu proti promrznutí.

Autor: Nikol | Revize: 23.1. 2026