Zimolez kamčatský 'Blue Pacific'

Detailní popis produktu

Zimolez kamčatský 'Blue Pacific' - opadavý keř z chladných oblastí severní polokoule, ceněný pro velmi časnou sklizeň jedlých modrých plodů. Kultivar 'Blue Pacific' je řazen mezi pozdně kvetoucí typy a v některých katalozích se objevuje i pod selekčním označením 'F1-9-58'. Vytváří kompaktní keř vysoký přibližně 1,0–1,2 m, obvykle podobně široký, s oválnými světle zelenými listy, které se na podzim vybarvují do oranžových až červených odstínů. Květy jsou drobné, párové, bělavé až žlutavé a mohou být jemně vonné, v zahradě jsou významným časným zdrojem nektaru. Plody dozrávají převážně v červnu. Jsou podlouhlé, tmavě modré a ojíněné, často 3–4 cm dlouhé, se sladkokyselou chutí a vůní připomínající maliny i borůvky. Uplatnění je podobné jako u jiných odrůd zimolezu modrého, tedy čerstvé mlsání, pyré, zavařeniny, šťávy i mražené ovoce. V plodech se popisuje vitamin C a polyfenoly včetně antokyanů, které se běžně řadí mezi antioxidanty. Pro stabilní násadu se doporučuje křížové opylení, proto se pěstuje v páru nebo v malé skupině, například s kultivary 'Blue Moon' nebo 'Blue Velvet'.

Pěstování: Dlouhodobě snáší zimní teploty hluboko pod −30 °C a květy vydrží krátkodobé jarní mrazíky několik stupňů pod bodem mrazu, což umožňuje spolehlivou úrodu i v chladnějších oblastech. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde vytváří nejvyšší násadu a dobře vybarvené plody. V lehkém polostínu roste také, sklizeň však bývá o něco menší. Stanoviště má být spíše chráněné, ale dobře provzdušněné, bez dlouhodobě zamokřené půdy. Půda je ideálně středně těžká až lehčí, hlinitá nebo hlinitopísčitá, dobře propustná, s vyšším obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální reakcí v rozmezí pH přibližně 6–7. Nevhodné jsou těžké, utužené a trvale přemokřené půdy i extrémně kyselé substráty pro vřesovištní druhy. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, sazenice v kontejneru lze vysazovat od jara do podzimu s důkladnou zálivkou po výsadbě. Doporučené rozestupy v zahradě jsou přibližně 1–1,5 m mezi keři a 2–3 m mezi řadami. V prvních letech se provádí jen lehký výchovný a zdravotní řez, kdy se odstraňují slabé, křížící se či poškozené výhony. Zhruba po 6–7 letech se začíná s postupným zmlazováním, při němž se každoročně vyřeže část nejstarších větví u báze a ponechají se mladší, plodnější výhony. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a v delších obdobích sucha, jinak zimolez snáší krátká sucha poměrně dobře. Hnojení se řídí zásadami pro ovocné keře – na jaře je vhodné přidat kompost či pomalu rozpustné hnojivo, v létě se vyšší dávky dusíku omezují, aby dřevo stihlo vyzrát před zimou. Plocha pod keři se udržuje mulčovaná posekanou trávou, listím nebo štěpkou, což omezuje výpar a růst plevelů. Zimolez bývá obecně zdravý, jen výjimečně se objevují mšice nebo padlí; při dobré kondici porostu obvykle postačí šetrná, preventivně laděná péče. V kompozici se uplatní v jedlých smíšených výsadbách, v nižších volných plotech i jako solitér blízko posezení, kde lze pohodlně sklízet rané plody. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Autor: Kristýna | Revize: 19.12.2025

Více na: Návod na pěstování zimolezu kamčatského