Zimolez kamčatský 'Honeybee'

Detailní popis produktu

Zimolez kamčatský 'Honeybee' - patří k nejodolnějším ovocným keřům mírného pásma, původem z Kamčatky, severovýchodní Asie a horských oblastí Japonska. Roste v chladných, vlhkých lesních okrajích a na otevřených stanovištích s dlouhou zimou. Odrůda ‘Honeybee’, šlechtěná v Severní Americe jako doplňkový opylovač k moderním odrůdám, je ceněná pro velmi rané dozrávání, pevnost plodů a stabilní výnosy. Keř dorůstá 1,5-1,8 m výšky a podobné šířky, tvoří vzpřímený až mírně rozkladitý habitus. Listy má podlouhlé, matně zelené, s jemnou texturou. Květy se objevují již v dubnu, jsou žlutavě krémové a dobře odolávají pozdním jarním mrazům, což je klíčové pro úrodnost druhu. Plody jsou protáhlé, 2-3 cm dlouhé, pevné, se sladkou, medově jemnou chutí a vyváženou kyselinkou. Méně náchylné k opadávání než u mnoha starších odrůd. Dozrávají velmi brzy - zpravidla na konci května či začátkem června, podle polohy. Dužnina je bohatá na vitamin C, antokyany a přírodní barviva, což je činí vhodnými pro přímou konzumaci, mražení, marmelády i šťávy. ‘Honeybee’ je samosprašná jen částečně, proto se doporučuje kombinace s odrůdami ‘Aurora’, ‘Indigo Gem’ nebo ‘Borealis’. 

Pěstování: Dlouhodobě snáší zimní teploty hluboko pod -30 °C a květy vydrží krátkodobé jarní mrazíky několik stupňů pod bodem mrazu, což umožňuje spolehlivou úrodu i v chladnějších oblastech. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde vytváří nejvyšší násadu a dobře vybarvené plody. V lehkém polostínu roste také, sklizeň však bývá o něco menší. Stanoviště má být spíše chráněné, ale dobře provzdušněné, bez dlouhodobě zamokřené půdy. Půda je ideálně středně těžká až lehčí, hlinitá nebo hlinitopísčitá, dobře propustná, s vyšším obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální reakcí v rozmezí pH přibližně 6-7. Nevhodné jsou těžké, utužené a trvale přemokřené půdy i extrémně kyselé substráty pro vřesovištní druhy. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, sazenice v kontejneru lze vysazovat od jara do podzimu s důkladnou zálivkou po výsadbě. Doporučené rozestupy v zahradě jsou přibližně 1-1,5 m mezi keři a 2-3 m mezi řadami. V prvních letech se provádí jen lehký výchovný a zdravotní řez, kdy se odstraňují slabé, křížící se či poškozené výhony. Zhruba po 6-7 letech se začíná s postupným zmlazováním, při němž se každoročně vyřeže část nejstarších větví u báze a ponechají se mladší, plodnější výhony. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a v delších obdobích sucha, jinak zimolez snáší krátká sucha poměrně dobře. Hnojení se řídí zásadami pro ovocné keře - na jaře je vhodné přidat kompost či pomalu rozpustné hnojivo, v létě se vyšší dávky dusíku omezují, aby dřevo stihlo vyzrát před zimou. Plocha pod keři se udržuje mulčovaná posekanou trávou, listím nebo štěpkou, což omezuje výpar a růst plevelů. Zimolez bývá obecně zdravý, jen výjimečně se objevují mšice nebo padlí; při dobré kondici porostu obvykle postačí šetrná, preventivně laděná péče. V kompozici se uplatní v jedlých smíšených výsadbách, v nižších volných plotech i jako solitér blízko posezení, kde lze pohodlně sklízet rané plody. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Více na: Návod na pěstování zimolezu kamčatského