Zimolez kamčatský 'Vostorg'

Detailní popis produktu

Zimolez kamčatský 'Vostorg' - náleží k odrůdám jedlého zimolezu odvozeným z planých populací ze Sibiře a severozápadního Ruska. V našich podmínkách vytváří vzpřímený až mírně rozkladitý keř vysoký asi 1,5–1,8 m a široký 1,2–1,5 m, s hustými větvemi a šedohnědou borkou. Listy jsou vstřícné, obvejčité až eliptické, 3–6 cm dlouhé, na líci matně zelené, na rubu světlejší a raší brzy na jaře. V březnu a dubnu nese v paždí listů drobné bílé až krémové květy, které dobře snášejí krátkodobé jarní mrazíky, takže nasazení plodů bývá spolehlivé i v proměnlivém počasí. Z opylených květů se vyvíjejí podlouhlé ojíněné bobule délky přibližně 2–3 cm a hmotnosti kolem 1,5–2 g, modrofialové barvy se silným namodralým ojíněním. Dužnina je šťavnatá, sladká až sladkokyselá, s tóny lesních borůvek a černého rybízu. Plody dozrávají obvykle na přelomu května a června, ve vyšších polohách spíše v červnu, po dozrání okamžitě neopadávají a sklizeň se tím usnadňuje. Hodí se k přímé konzumaci, do koláčů a dezertů, k mražení i k výrobě džemů, šťáv nebo kompotů, přičemž tmavá dužnina dodává pokrmům fialový odstín. Jedlé zimolezy jsou ceněny pro vyšší obsah vitamínu C, antokyanů a dalších přírodních barviv, která obohacují jídelníček o rané sezónní ovoce. V jedlých výsadbách doplňuje rybízy, angrešty a drobné peckoviny, v menších zahradách se uplatní i jako volně rostoucí jedlý živý plot.

Pěstování: Dlouhodobě snáší zimní teploty hluboko pod −30 °C a květy vydrží krátkodobé jarní mrazíky několik stupňů pod bodem mrazu, což umožňuje spolehlivou úrodu i v chladnějších oblastech. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde vytváří nejvyšší násadu a dobře vybarvené plody. V lehkém polostínu roste také, sklizeň však bývá o něco menší. Stanoviště má být spíše chráněné, ale dobře provzdušněné, bez dlouhodobě zamokřené půdy. Půda je ideálně středně těžká až lehčí, hlinitá nebo hlinitopísčitá, dobře propustná, s vyšším obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální reakcí v rozmezí pH přibližně 6–7. Nevhodné jsou těžké, utužené a trvale přemokřené půdy i extrémně kyselé substráty pro vřesovištní druhy. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, sazenice v kontejneru lze vysazovat od jara do podzimu s důkladnou zálivkou po výsadbě. Doporučené rozestupy v zahradě jsou přibližně 1–1,5 m mezi keři a 2–3 m mezi řadami. V prvních letech se provádí jen lehký výchovný a zdravotní řez, kdy se odstraňují slabé, křížící se či poškozené výhony. Zhruba po 6–7 letech se začíná s postupným zmlazováním, při němž se každoročně vyřeže část nejstarších větví u báze a ponechají se mladší, plodnější výhony. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a v delších obdobích sucha, jinak zimolez snáší krátká sucha poměrně dobře. Hnojení se řídí zásadami pro ovocné keře – na jaře je vhodné přidat kompost či pomalu rozpustné hnojivo, v létě se vyšší dávky dusíku omezují, aby dřevo stihlo vyzrát před zimou. Plocha pod keři se udržuje mulčovaná posekanou trávou, listím nebo štěpkou, což omezuje výpar a růst plevelů. Zimolez bývá obecně zdravý, jen výjimečně se objevují mšice nebo padlí; při dobré kondici porostu obvykle postačí šetrná, preventivně laděná péče. V kompozici se uplatní v jedlých smíšených výsadbách, v nižších volných plotech i jako solitér blízko posezení, kde lze pohodlně sklízet rané plody. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Autor: Nikol | Revize: 4.12.2025

Více na: Návod na pěstování zimolezu kamčatského