Zimolez kamčatský 'Siniczka' Lonicera kamtschatica 'Siniczka'

Detailní popis produktu

Zimolez kamčatský 'Siniczka' - pochází z ruského šlechtění, které bylo zaměřeno na získání velmi odolných a časně plodících odrůd pro chladnější oblasti. Vytváří hustý, vzpřímený až mírně rozložitý keř dorůstající přibližně 1–1,5 m výšky a 1,2–1,5 m šířky. Listy jsou vstřícné, světle až středně zelené a na jaře raší velmi brzy. Nenápadné světle žluté květy se objevují již během března až dubna a dobře odolávají krátkodobým jarním mrazům až kolem −8 až −10 °C, což přispívá ke spolehlivé plodnosti. Plody dozrávají na přelomu května a června, často ještě před jahodami. Jsou podlouhlé až soudečkovité, tmavě modré s výrazným ojíněním, dlouhé přibližně 2–2,5 cm. Dužnina je šťavnatá, sladkokyselá, aromatická a chutí připomíná lesní borůvky. Hodí se k přímé konzumaci, do marmelád, sirupů, džemů, dezertů i k zamrazení. Plody obsahují vitamin C, vitaminy skupiny B, antokyany, polyfenoly a minerální látky, které jsou ceněnou součástí pestré stravy. Odrůda je cizosprašná, proto se doporučuje vysazovat společně s odrůdami 'Tomiczka', 'Morena', 'Blue Bird', 'Nimfa' nebo 'Leningradský Velikán', které kvetou ve stejném období. Díky kompaktnímu růstu se uplatní nejen v ovocných zahradách, ale také jako jedlá součást smíšených keřových výsadeb.

Pěstování: Dlouhodobě snáší zimní teploty hluboko pod −30 °C a květy vydrží krátkodobé jarní mrazíky několik stupňů pod bodem mrazu, což umožňuje spolehlivou úrodu i v chladnějších oblastech. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde vytváří nejvyšší násadu a dobře vybarvené plody. V lehkém polostínu roste také, sklizeň však bývá o něco menší. Stanoviště má být spíše chráněné, ale dobře provzdušněné, bez dlouhodobě zamokřené půdy. Půda je ideálně středně těžká až lehčí, hlinitá nebo hlinitopísčitá, dobře propustná, s vyšším obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální reakcí v rozmezí pH přibližně 6–7. Nevhodné jsou těžké, utužené a trvale přemokřené půdy i extrémně kyselé substráty pro vřesovištní druhy. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, sazenice v kontejneru lze vysazovat od jara do podzimu s důkladnou zálivkou po výsadbě. Doporučené rozestupy v zahradě jsou přibližně 1–1,5 m mezi keři a 2–3 m mezi řadami. V prvních letech se provádí jen lehký výchovný a zdravotní řez, kdy se odstraňují slabé, křížící se či poškozené výhony. Zhruba po 6–7 letech se začíná s postupným zmlazováním, při němž se každoročně vyřeže část nejstarších větví u báze a ponechají se mladší, plodnější výhony. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a v delších obdobích sucha, jinak zimolez snáší krátká sucha poměrně dobře. Hnojení se řídí zásadami pro ovocné keře – na jaře je vhodné přidat kompost či pomalu rozpustné hnojivo, v létě se vyšší dávky dusíku omezují, aby dřevo stihlo vyzrát před zimou. Plocha pod keři se udržuje mulčovaná posekanou trávou, listím nebo štěpkou, což omezuje výpar a růst plevelů. Zimolez bývá obecně zdravý, jen výjimečně se objevují mšice nebo padlí; při dobré kondici porostu obvykle postačí šetrná, preventivně laděná péče. V kompozici se uplatní v jedlých smíšených výsadbách, v nižších volných plotech i jako solitér blízko posezení, kde lze pohodlně sklízet rané plody. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Více na: Návod na pěstování zimolezu kamčatského

Autor: Jana | Revize: 28.07.2026