Zimolez obdobný

Detailní popis produktu

Zimolez obdobný - pochází ze západní Číny, kde roste v křovinatých lemech a na okrajích lesů. Do Evropy se dostal na počátku 20. století díky sběrům J. M. Delavaye a rychle si získal oblibu jako spolehlivě rostoucí popínavý keř. V našich podmínkách vytváří poloopadavou, až 4–6 m vysokou liánu s obloukovitě přehnutými výhony a šířkou kolem 2–3 m podle způsobu vyvazování. Listy jsou vstřícné, vejčité, 4–8 cm dlouhé, svrchu leskle tmavě zelené, na rubu světlejší, v mírných zimách vytrvávají na rostlině. Od června do září se na koncích mladých výhonů objevují 4–6 cm dlouhé, trubkovitě nálevkovité květy v menších vrcholících. Poupata jsou zvenčí často lehce růžová, po otevření jsou květy nejprve smetanově bílé, postupně přecházejí do krémově žluté a uvolňují sladce kořenitou vůni, která vrcholí za teplých večerů. Nektar vyhledávají včely, čmeláci i noční motýli, proto se zimolez uplatní v přírodně laděných i městských zahradách jako cenná dřevina. Na konci léta a na podzim dozrávají drobné, kulovité, černé až temně fialové bobule, které slouží jako potrava pro ptactvo, pro člověka však nejsou určeny ke konzumaci. Delavayův zimolez působí dobře jako voňavé popínavé pozadí pergol, u teras a vstupů do domu, na mřížích u zdí i v kombinaci se stálezelenými keři. V kompozici se dobře doplňuje s popínavými růžemi v krémových a růžových tónech, s hortenziemi velkolistými či latnatými a se stínomilnými trvalkami, jako jsou bohyšky, čemeřice nebo dlužichy.

Pěstování: Doporučujeme volit stanoviště od plného slunce po polostín, ideálně tam, kde má kořenová část chladnější, mírně zastíněné místo a horní část výhonů dostatek světla. Sazenice zimolezu ovíjivého v kontejnerech se po výsadbě dobře ujímají a rychle obrůstají připravenou oporu. Půda má být středně těžká, humózní, živná, propustná a mírně vlhká, s reakcí od slabě kyselé po neutrální, přibližně v rozmezí pH 6–7. Rostliny v kontejnerech se vysazují od března do října, k opoře se volí vzdálenost asi 40–60 cm, jedna liána pokryje úsek 1–2 m. Po výsadbě je vhodná pravidelná zálivka bez přemokření, u starších rostlin stačí doplňková voda v suchých obdobích a mulč z kůry nad kořenovým balem. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se pohybuje kolem -20 °C, ve vyšších a větrných polohách pomáhá chráněnější stanoviště. Řez se provádí hlavně po odkvětu, kdy se odstraňují přestárlé a namrzlé výhony a ponechávají se mladší pruty nesoucí nejvíce květů. Z chorob a škůdců se mohou objevit mšice a padlí, jejich výskyt omezuje vzdušné stanoviště, vyrovnaná vláha a střídmé hnojení kompostem nebo hnojivem pro kvetoucí keře. Při výsadbě dvou nebo více rostlin vedle sebe vzniká v několika letech hustá voňavá stěna, která poskytuje úkryt ptákům i stín pro posezení.

Autor: Nikol | Revize: 4.12.2025