Zvonek klubkatý 'Acaulis' - Campanula glomerata 'Acaulis' Campanula glomerata 'Aucalis'

Detailní popis produktu

Zvonek klubkatý 'Aucalis' - oddenkatá trvalka ze zvonkovitých, rozšířená v mírném pásu Eurasie. V přírodě roste na světlinách, okrajích lesů a na suchých až čerstvých loukách, často na vápnitých podkladech, kde vytváří husté trsy a šíří se krátkými oddenky. Kultivar 'Acaulis' je nízká, kompaktní selekce, která zakládá pevné lodyhy s nápadnými klubky květů. V dospělosti mívá 20–30 cm na výšku a přibližně 30–60 cm do šířky, tempo růstu je střední a trs s věkem houstne. Listy jsou vejčité až kopinaté, jemně zubaté, na rubu často lehce chlupaté, barva tmavě až středně zelená. Od května do července se na koncích stonků objevují husté hlávky zvonkovitých květů, jednotlivé zvonky jsou asi 2 cm dlouhé, v odstínech modrofialové až fialově modré. Květy poskytují pyl i nektar, proto bývají vyhledávané včelami a čmeláky. V kompozici se dobře kombinuje s kakosty, šantou, řebříčkem, nízkými travinami nebo se stříbřitými listy čistce, kde vytváří sytý bod v popředí záhonu i ve štěrkových výsadbách. Květy jsou bez výrazné vůně a rostlina není považována za jedovatou, proto se hodí i do zahrad využívaných dětmi.

Pěstování: Preferuje slunné stanoviště nebo světlý polostín s dobrým prouděním vzduchu. Klíčová je drenáž, vhodná je štěrkovitá až kamenitá půda s příměsí humusu, ideálně v mírně alkalickém až neutrálním rozmezí pH 6,5–7,5, v nádobách se osvědčuje příměs perlitu nebo lávové drti. V těžších půdách se obvykle přidává hrubý písek nebo štěrk, v zimě vadí přemokření u krčku. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě a v dlouhých suchých periodách, trvale mokré stanoviště zvyšuje riziko uhnívání. Hnojení stačí střídmé, například na jaře tenká vrstva kompostu, aby polštář nevybíhal do měkkých výhonů. Odkvetlé stonky se obvykle odstraňují, aby polštář zůstal kompaktní, dělení trsů se provádí na jaře nebo koncem léta. Mrazuvzdornost se v podmínkách ČR uvádí přibližně do -23 °C, citlivější bývají mladé sazenice v mokré zimě, proto se osvědčuje výsadba na vyvýšené místo nebo do nádoby s drenážní vrstvou. Termín výsadby se obvykle plánuje od března do října, v horských oblastech se často volí jaro, aby rostliny do zimy dobře zakořenily. Rozestupy 25–30 cm odpovídají přibližně 9–12 rostlinám na m². Z možných potíží se objevují slimáci na mladých výhonech a houbové skvrnitosti při dlouhodobém vlhku. V zimě zůstává nízká růžice čitelná mezi kameny a na jaře rychle znovu nasazuje poupata.

Autor: Nikol | Revize: 19.1. 2026