Zvonek kopřivolistý - Campanula trachelium Campanula trachelium

Detailní popis produktu

Zvonek kopřivolistý - vytrvalá lesní trvalka rozšířená ve velké části Evropy, přesahuje do severní Afriky a západní Asie, v ČR roste běžně od nížin do podhůří na okrajích světlých lesů, v křovinách a při cestách. V zahradě tvoří trsy široké přibližně 30–45 cm a vzpřímené, jemně štětinaté lodyhy, které v době kvetení dosahují obvykle 60–90 cm, v dobrých půdách až kolem 100 cm. Listy jsou drsnější na omak, výrazně zubaté a tvarem připomínají kopřivu, spodní bývají srdčité a na delších řapících. Od července do září se v úžlabí listenů skládají květy do volnějších hroznů, jednotlivé zvonkovité koruny mívají kolem 3–4 cm a uvnitř jsou typicky chlupaté. Barva květů kolísá od modré po modrofialovou. Po odkvětu dozrávají tobolky se semeny a při ponechání květenství se rostlina může samovolně vysemeňovat. Poskytuje nektar a pyl opylovačům a v přírodně laděných výsadbách působí přirozeně. Druhové jméno odkazuje k tradičnímu využití v lidovém léčitelství v souvislosti s podrážděním v oblasti krku, dnes se uplatňuje hlavně jako okrasná a včelomilná trvalka, vhodná také k řezu do volných kytic. Dobře se kombinuje s kapradinami, kakosty, dlužichami, brunnerami, sasankami nebo s keři na lesním okraji.

Pěstování: Preferuje slunné stanoviště nebo světlý polostín s dobrým prouděním vzduchu. Klíčová je drenáž, vhodná je štěrkovitá až kamenitá půda s příměsí humusu, ideálně v mírně alkalickém až neutrálním rozmezí pH 6,5–7,5, v nádobách se osvědčuje příměs perlitu nebo lávové drti. V těžších půdách se obvykle přidává hrubý písek nebo štěrk, v zimě vadí přemokření u krčku. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě a v dlouhých suchých periodách, trvale mokré stanoviště zvyšuje riziko uhnívání. Hnojení stačí střídmé, například na jaře tenká vrstva kompostu, aby polštář nevybíhal do měkkých výhonů. Odkvetlé stonky se obvykle odstraňují, aby polštář zůstal kompaktní, dělení trsů se provádí na jaře nebo koncem léta. Mrazuvzdornost se v podmínkách ČR uvádí přibližně do -23 °C, citlivější bývají mladé sazenice v mokré zimě, proto se osvědčuje výsadba na vyvýšené místo nebo do nádoby s drenážní vrstvou. Termín výsadby se obvykle plánuje od března do října, v horských oblastech se často volí jaro, aby rostliny do zimy dobře zakořenily. Rozestupy 25–30 cm odpovídají přibližně 9–12 rostlinám na m². Z možných potíží se objevují slimáci na mladých výhonech a houbové skvrnitosti při dlouhodobém vlhku. V zimě zůstává nízká růžice čitelná mezi kameny a na jaře rychle znovu nasazuje poupata.

Autor: Nikol | Revize: 20.1. 2026