Zvonek lžičkolistý 'Elizabeth Oliver' - Campanula cochleariifolia 'Elizabeth Oliver'

Detailní popis produktu

Zvonek lžičkolistý 'Elizabeth Oliver' - vytrvalá, oddenkatá trvalka z čeledi zvonkovitých, původem z evropských hor od Pyrenejí přes Alpy až po Karpaty. Přirozeně roste ve skalních štěrbinách, sutích a na vápencových podkladech, kde se rozrůstá štíhlými oddenky do nízkých koberců. Kultivar 'Elizabeth Oliver' je plnokvětá selekce, uváděná i jako 'Flore Pleno', s drobnými, převislými zvonky, u nichž se část tyčinek mění v okvětní lístky, takže rostlina obvykle netvoří semena a udržuje se dělením. Tvoří husté růžice malých, okrouhle vejčitých až lžičkovitých listů s jemným zoubkováním, barva je svěže zelená a v mírných zimách částečně přetrvává. V době květu dorůstá přibližně 10–15 cm, do šířky se rozrůstá zhruba na 25–45 cm. Od června do srpna se nad olistěním zvedají krátké, drátovité stvoly s množstvím plných zvonků v odstínu světle lila až levandulově modré. Květy poskytují pyl i nektar a bývají navštěvované včelami a čmeláky. V kompozici se dobře kombinuje s tařičkami, rozchodníky, mateřídouškou, lomikameny a nízkými travinami, kde vytváří jemný přechod mezi kamenem a záhonem.

Pěstování: Preferuje slunné stanoviště nebo světlý polostín s dobrým prouděním vzduchu. Klíčová je drenáž, vhodná je štěrkovitá až kamenitá půda s příměsí humusu, ideálně v mírně alkalickém až neutrálním rozmezí pH 6,5–7,5, v nádobách se osvědčuje příměs perlitu nebo lávové drti. V těžších půdách se obvykle přidává hrubý písek nebo štěrk, v zimě vadí přemokření u krčku. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě a v dlouhých suchých periodách, trvale mokré stanoviště zvyšuje riziko uhnívání. Hnojení stačí střídmé, například na jaře tenká vrstva kompostu, aby polštář nevybíhal do měkkých výhonů. Odkvetlé stonky se obvykle odstraňují, aby polštář zůstal kompaktní, dělení trsů se provádí na jaře nebo koncem léta. Mrazuvzdornost se v podmínkách ČR uvádí přibližně do -23 °C, citlivější bývají mladé sazenice v mokré zimě, proto se osvědčuje výsadba na vyvýšené místo nebo do nádoby s drenážní vrstvou. Termín výsadby se obvykle plánuje od března do října, v horských oblastech se často volí jaro, aby rostliny do zimy dobře zakořenily. Rozestupy 25–30 cm odpovídají přibližně 9–12 rostlinám na m². Z možných potíží se objevují slimáci na mladých výhonech a houbové skvrnitosti při dlouhodobém vlhku. V zimě zůstává nízká růžice čitelná mezi kameny a na jaře rychle znovu nasazuje poupata.

Autor: Nikol | Revize: 19.1. 2026