Amarylis 'Elvas®'

Detailní popis produktu

Hvězdník 'Elvas®' - hybridní cibulovina z čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae), odvozená od jihoamerických druhů. V nizozemských katalozích se objevuje jako plnokvětý kultivar s výrazně čistým zbarvením, uváděný také v sortimentu firem zaměřených na hippeastrum. Rostlina dorůstá obvykle 40–60 cm a vytváří úzké, pásovité, sytě zelené listy, šířka trsu bývá kolem 18–20 cm. Květy jsou hustě plné, často s 15 a více okvětními lístky, 12–15 cm široké, sněhově bílé s jemným červeným až malinovým lemem typu picotee a nazelenalým hrdlem. Z jedné cibule se obvykle vyvíjejí 1–2 stvoly a na každém 3–4 květy, které se otevírají postupně. V interiéru se uplatní jako klidný, světlý akcent v zimních kompozicích, dobře ladí s červenými bobulemi, šiškami i tmavozelenými jehličnany. Rostlina je jedovatá při požití, zejména cibule. V kompozicích se dobře kombinuje s bílými tulipány, s bramboříky nebo s větvičkami vrb a bříz.

Pěstování: Vysazuje se od září do ledna do květináče jen mírně většího, než je jejich průměr, přičemž horní třetina cibule zůstává nad povrchem. Vhodný je propustný substrát pro cibuloviny s drenáží, ideálně s příměsí písku, s reakcí přibližně pH 6,0–7,0. Do vyrašení se udržuje střídmá zálivka a voda se vede spíše ke stěně nádoby, aby krček cibule dlouhodobě nezůstával mokrý. Po nárůstu stvolu se zálivka zvýší a vyžaduje se velmi světlé stanoviště, ideálně s několika hodinami slunce denně, při teplotě zhruba 22–25 °C. Kvetení nastupuje obvykle 6–10 týdnů po výsadbě, často mezi 6. a 8. týdnem, v chladnější místnosti kolem 16–18 °C květy vydrží déle a stvol se méně vytahuje. Po odkvětu se stvol odstraní a rostlina se pěstuje na list, aby cibule doplnila zásoby, přibližně 1× za 10–14 dní se přidává vyvážené hnojivo. Letnění v polostínu prospívá, doporučuje se vyhnout vytrvalému dešti a přímému polednímu úpalu. Ke konci léta se zálivka postupně omezuje, listy zatahují a cibule přechází do suchého klidu při 10–15 °C na 8–10 týdnů, přičemž přesazení do čerstvého substrátu se osvědčuje každé 2–3 roky. Mráz pod 0 °C cibule poškozuje, proto se venku nepřezimuje. Cibule lze vysadit i do volné půdy po odeznění posledních mrazíků, v tomto případě se kvetení obvykle posouvá zhruba na červenec, na zimu se však cibule vyjímají a ukládají na suchém místě. Rizikem pěstování bývá přemokření a následná hniloba, dále červená spála hvězdníků a škůdci jako vlnatky, třásněnky a svilušky, zejména při suchém vzduchu, pravidelná kontrola listů pomáhá včas zachytit napadení.

Více na: Návod na pěstování cibulovin