Amarylis 'Spartacus'

Detailní popis produktu

Hvězdník 'Spartacus' - patří do čeledi amarylkovité a v kultuře se pěstují především velkokvěté hybridy původem z Jižní Ameriky. Kultivar 'Spartacus' je osvědčená klasika s nápadnou kresbou okvětních lístků, široké plátky jsou sytě červené a protínají je bílé tahy a žilky, takže květ působí jako malovaná hvězda. Jednotlivé květy mívají průměr přibližně 18–22 cm a na pevném, bezlistém stvolu vysokém zhruba 50–60 cm se obvykle otevírají 3–4 květy. Listy jsou řemenovité, sytě zelené, vyrůstají z velké zásobní cibule. V nabídce bývá veden i jako sazenice hvězdníku, botanicky však jde o cibuli určenou k rychlení v interiéru. V zimních měsících se uplatní jako solitéra na světlém parapetu i jako výrazný květ k řezu, kde drží tvar v jednoduché váze bez potřeby doplňků. Rostlina není určena ke konzumaci, obsahuje alkaloidy typické pro amarylkovité a při požití může vyvolat trávicí obtíže, zejména u domácích zvířat. V kompozicích se dobře kombinuje s bílými tulipány, s bramboříky nebo s větvičkami vrb a bříz. 

Pěstování: Vysazuje se od září do ledna do květináče jen mírně většího, než je jejich průměr, přičemž horní třetina cibule zůstává nad povrchem. Vhodný je propustný substrát pro cibuloviny s drenáží, ideálně s příměsí písku, s reakcí přibližně pH 6,0–7,0. Do vyrašení se udržuje střídmá zálivka a voda se vede spíše ke stěně nádoby, aby krček cibule dlouhodobě nezůstával mokrý. Po nárůstu stvolu se zálivka zvýší a vyžaduje se velmi světlé stanoviště, ideálně s několika hodinami slunce denně, při teplotě zhruba 22–25 °C. Kvetení nastupuje obvykle 6–10 týdnů po výsadbě, často mezi 6. a 8. týdnem, v chladnější místnosti kolem 16–18 °C květy vydrží déle a stvol se méně vytahuje. Po odkvětu se stvol odstraní a rostlina se pěstuje na list, aby cibule doplnila zásoby, přibližně 1× za 10–14 dní se přidává vyvážené hnojivo. Letnění v polostínu prospívá, doporučuje se vyhnout vytrvalému dešti a přímému polednímu úpalu. Ke konci léta se zálivka postupně omezuje, listy zatahují a cibule přechází do suchého klidu při 10–15 °C na 8–10 týdnů, přičemž přesazení do čerstvého substrátu se osvědčuje každé 2–3 roky. Mráz pod 0 °C cibule poškozuje, proto se venku nepřezimuje. Cibule lze vysadit i do volné půdy po odeznění posledních mrazíků, v tomto případě se kvetení obvykle posouvá zhruba na červenec, na zimu se však cibule vyjímají a ukládají na suchém místě. Rizikem pěstování bývá přemokření a následná hniloba, dále červená spála hvězdníků a škůdci jako vlnatky, třásněnky a svilušky, zejména při suchém vzduchu, pravidelná kontrola listů pomáhá včas zachytit napadení.

Více na: Návod na pěstování cibulovin