Amarylis 'Terra cotta Star'

Detailní popis produktu

Hvězdník 'Terra cotta Star' - cibulnatá trvalka z čeledi amarylkovitých. V přírodě pochází rod z teplejších oblastí Jižní Ameriky a pěstované odrůdy jsou většinou složité hybridy vyšlechtěné pro zimní rychlení. 'Terra Cotta Star' patří do skupiny Galaxy a zaujme odstínem, který není u amarylisů běžný: okvětní lístky nesou lososové až terakotové tóny s jemně zeleným hrdlem, povrch působí sametově a barva se mění podle světla. Květy bývají velké, kolem 18–22 cm, často 2–4 na jednom stvolu. Stvoly dorůstají přibližně 50–55 cm, jsou bezlisté a pevné, listy jsou řemenovité, zelené a po odkvětu vytvářejí kompaktní trs. V nabídce se může objevit označení sazenice hvězdníku, v praxi jde o zásobní cibuli. V interiéru se uplatní jako solitérní nádoba i jako květ k řezu, kde terakotový tón dobře ladí s větvičkami, sušenými travinami a zimní zelení. Rostlina není jedlá a obsahuje alkaloidy amarylkovitých, proto se doporučuje zabránit požití cibule i listů.

Pěstování: Vysazuje se od září do ledna do květináče jen mírně většího, než je jejich průměr, přičemž horní třetina cibule zůstává nad povrchem. Vhodný je propustný substrát pro cibuloviny s drenáží, ideálně s příměsí písku, s reakcí přibližně pH 6,0–7,0. Do vyrašení se udržuje střídmá zálivka a voda se vede spíše ke stěně nádoby, aby krček cibule dlouhodobě nezůstával mokrý. Po nárůstu stvolu se zálivka zvýší a vyžaduje se velmi světlé stanoviště, ideálně s několika hodinami slunce denně, při teplotě zhruba 22–25 °C. Kvetení nastupuje obvykle 6–10 týdnů po výsadbě, často mezi 6. a 8. týdnem, v chladnější místnosti kolem 16–18 °C květy vydrží déle a stvol se méně vytahuje. Po odkvětu se stvol odstraní a rostlina se pěstuje na list, aby cibule doplnila zásoby, přibližně 1× za 10–14 dní se přidává vyvážené hnojivo. Letnění v polostínu prospívá, doporučuje se vyhnout vytrvalému dešti a přímému polednímu úpalu. Ke konci léta se zálivka postupně omezuje, listy zatahují a cibule přechází do suchého klidu při 10–15 °C na 8–10 týdnů, přičemž přesazení do čerstvého substrátu se osvědčuje každé 2–3 roky. Mráz pod 0 °C cibule poškozuje, proto se venku nepřezimuje. Cibule lze vysadit i do volné půdy po odeznění posledních mrazíků, v tomto případě se kvetení obvykle posouvá zhruba na červenec, na zimu se však cibule vyjímají a ukládají na suchém místě. Rizikem pěstování bývá přemokření a následná hniloba, dále červená spála hvězdníků a škůdci jako vlnatky, třásněnky a svilušky, zejména při suchém vzduchu, pravidelná kontrola listů pomáhá včas zachytit napadení.

Více na: Návod na pěstování cibulovin