Amarylis 'Ferrari'

Detailní popis produktu

Hvězdník 'Ferrari' - velkokvětý kultivar z okruhu hybridů, který bývá v evropských katalozích řazen do Galaxy Group. Rod Hippeastrum pochází z tropů a subtropů Ameriky, pěstované odrůdy však vznikají dlouhodobým šlechtěním pro pěstování v nádobách a zimní kvetení. 'Ferrari' vytváří často 2–3 pevné, duté stvoly vysoké přibližně 35–50 cm. Na každém stvolu se postupně otevírá obvykle 4–6 nálevkovitých květů, které mívají průměr kolem 17 cm. Barva je sytě červená s jemným sametovým dojmem, bez výrazného žíhání, v hrdle se někdy objevuje jen velmi slabé zelené prosvětlení. Páskovité listy jsou tmavě zelené, po odkvětu dorůstají asi 30–50 cm a tvoří trs široký přibližně 25–35 cm. Kultivar se uplatňuje jako pokojová cibulovina na zimní okno i jako květ k řezu, protože poupata se rozvíjejí postupně a prodlužují dobu dekorativnosti ve váze. Rostlina není jedlá a při požití může vyvolat zažívací obtíže. Celá rostlina působí velmi majestátně.

Pěstování: Vysazuje se od září do ledna do květináče jen mírně většího, než je jejich průměr, přičemž horní třetina cibule zůstává nad povrchem. Vhodný je propustný substrát pro cibuloviny s drenáží, ideálně s příměsí písku, s reakcí přibližně pH 6,0–7,0. Do vyrašení se udržuje střídmá zálivka a voda se vede spíše ke stěně nádoby, aby krček cibule dlouhodobě nezůstával mokrý. Po nárůstu stvolu se zálivka zvýší a vyžaduje se velmi světlé stanoviště, ideálně s několika hodinami slunce denně, při teplotě zhruba 22–25 °C. Kvetení nastupuje obvykle 6–10 týdnů po výsadbě, často mezi 6. a 8. týdnem, v chladnější místnosti kolem 16–18 °C květy vydrží déle a stvol se méně vytahuje. Po odkvětu se stvol odstraní a rostlina se pěstuje na list, aby cibule doplnila zásoby, přibližně 1× za 10–14 dní se přidává vyvážené hnojivo. Letnění v polostínu prospívá, doporučuje se vyhnout vytrvalému dešti a přímému polednímu úpalu. Ke konci léta se zálivka postupně omezuje, listy zatahují a cibule přechází do suchého klidu při 10–15 °C na 8–10 týdnů, přičemž přesazení do čerstvého substrátu se osvědčuje každé 2–3 roky. Mráz pod 0 °C cibule poškozuje, proto se venku nepřezimuje. Cibule lze vysadit i do volné půdy po odeznění posledních mrazíků, v tomto případě se kvetení obvykle posouvá zhruba na červenec, na zimu se však cibule vyjímají a ukládají na suchém místě. Rizikem pěstování bývá přemokření a následná hniloba, dále červená spála hvězdníků a škůdci jako vlnatky, třásněnky a svilušky, zejména při suchém vzduchu, pravidelná kontrola listů pomáhá včas zachytit napadení.

Více na: Návod na pěstování cibulovin