Azalka 'Persil'

Detailní popis produktu

Azalka 'Persil' - středně rychle rostoucí, poloopadavý kompaktní keřík. Jedná se o bohatě kvetoucí, mrazuvzdorný kultivar, který v našich podmínkách zahrad vytváří středně vysoký keř asi 1,5–2 m vysoký a podobně široký, zpočátku spíše vzpřímený, později mírně rozkladitý s přirozeně zaoblenou korunou. Výhony jsou v mládí zelené až hnědavé a postupně dřevnatí. Eliptické, měkké listy raší s jemným měděným nádechem, v létě jsou středně zelené a na podzim se zbarvují do žlutých, oranžových až načervenalých odstínů, takže keř zůstává výrazný i po odkvětu. Od konce května do června nese na koncích výhonů kulovitá květenství tvořená nálevkovitými květy o průměru přibližně 6–8 cm. Květy se otevírají z krémových poupat do krémově bílých až jemně nažloutlých tónů se sytě žlutou až žlutooranžovou skvrnou na horním laloku, delší žluté tyčinky vystupují z koruny a dávají soukvětím lehce krajkový výraz. Vůně je jemná až středně výrazná a v teplejších dnech přitahuje čmeláky a další opylovače. Stejně jako ostatní rododendrony obsahuje i tato azalka v pletivech toxické látky a není určena k jídlu. V zahradní kompozici se 'Persil' uplatní jako solitéra i ve skupinových výsadbách ve vřesovištních a jiných záhonech, kde dobře ladí s dalšími azalkami a rododendrony, kalinami, nižšími jehličnany a okrasnými travami.

Patří do stejné skupiny jako Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Rostlina nejlépe prospívá v polostínu, kde je chráněna před prudkým letním sluncem a zimním vysušujícím větrem. Půda má být kyselá s pH 4,5-5,5, humózní a dobře propustná, aby byl kořenový systém rovnoměrně zásoben vláhou, ale zároveň nedocházelo k přemokření. Při výsadbě je vhodné zapracovat rašelinu nebo specializovaný vřesovištní substrát, který udrží stabilní vlhkost a zlepší vzdušnost půdy. Povrch lze zakrýt mulčem z jemné borky nebo listovky, čímž se omezí výkyvy teplot a vysychání. Zálivka má být pravidelná, zejména v období zakořeňování a během suchých týdnů. Vhodná je měkká voda, která nenarušuje kyselost půdy. Přihnojování se provádí hnojivy určenými pro rododendrony, a to v jarním období, kdy rostlina aktivně roste. Řez nebývá nutný, protože rostlina udržuje kompaktní tvar přirozeně, po odkvětu je však možné odstranit zaschlé květy, což podpoří tvorbu pupenů pro příští rok. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně -20 °C, mladé rostliny snášejí zimu lépe při lehkém zakrytí chvojím. Choroby se objevují hlavně při dlouhodobém zamokření nebo v těžké, nepropustné půdě, proto je důležitá kvalitní drenáž. Pro vytvoření nízkého porostu se používá 5-7 rostlin na m². Výsadba je možná od března do října, kvetení probíhá v květnu.

Autor: Nikol | Revize: 24.11.2025

Více na: Návod na pěstování rododendronů