Azalka 'Persil'

Detailní popis produktu

Azalka 'Persil' - středně rychle rostoucí, poloopadavý kompaktní keřík. Jedná se o bohatě kvetoucí, mrazuvzdorný kultivar, který v našich podmínkách zahrad vytváří středně vysoký keř asi 1,5–2 m vysoký a podobně široký, zpočátku spíše vzpřímený, později mírně rozkladitý s přirozeně zaoblenou korunou. Výhony jsou v mládí zelené až hnědavé a postupně dřevnatí. Eliptické, měkké listy raší s jemným měděným nádechem, v létě jsou středně zelené a na podzim se zbarvují do žlutých, oranžových až načervenalých odstínů, takže keř zůstává výrazný i po odkvětu. Od konce května do června nese na koncích výhonů kulovitá květenství tvořená nálevkovitými květy o průměru přibližně 6–8 cm. Květy se otevírají z krémových poupat do krémově bílých až jemně nažloutlých tónů se sytě žlutou až žlutooranžovou skvrnou na horním laloku, delší žluté tyčinky vystupují z koruny a dávají soukvětím lehce krajkový výraz. Vůně je jemná až středně výrazná a v teplejších dnech přitahuje čmeláky a další opylovače. Stejně jako ostatní rododendrony obsahuje i tato azalka v pletivech toxické látky a není určena k jídlu. V zahradní kompozici se 'Persil' uplatní jako solitéra i ve skupinových výsadbách ve vřesovištních a jiných záhonech, kde dobře ladí s dalšími azalkami a rododendrony, kalinami, nižšími jehličnany a okrasnými travami.

Patří do stejné skupiny jako Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci až v lehkém polostínu, na chráněném místě bez studených průvanů a mrazových kotlin. Půda má být humózní, kyprá, dobře propustná, trvale mírně vlhká a kyselá v rozmezí pH přibližně 4,5–6,0, s přídavkem rašeliny, listovky či jehličnatého hrabanky. Rostliny se vysazují mělce, s krčkem v úrovni okolního terénu, do jamek obohacených rašelinou a speciálním substrátem pro azalky a rododendrony. Doba výsadby je vhodná od března do května nebo od září do října, u nádobových rostlin také v chladnějších letních měsících při zajištění dostatečné zálivky. Zálivka má udržovat substrát vlhký, nikoli rozbahněný, v období tvorby poupat koncem června je důležité nevysušení kořenového balu. Hnojení probíhá mírně, jednou až dvakrát ročně hnojivem pro azalky a rododendrony, nejlépe na jaře a po odkvětu. Kultivar je hodnocen jako plně mrazuvzdorný, s tolerancí přibližně do −23 až −25 °C, v našich zahradách obvykle dobře přezimuje i v drsnějších polohách při dostatečném mulči z kůry nebo listovky. Řez není nutný, po odkvětu se pouze odstraňují odkvetlá květenství a případně slabé či poškozené výhony. Při delším suchu nebo na nevhodném stanovišti může být azalka citlivější k houbovým chorobám, padlí nebo napadení škůdci, jako je lalokonosec či mšice, proto je vhodný pravidelný mulč, rovnoměrná vlhkost a sledování zdravotního stavu keře. Optimální spon pro volnou výsadbu je přibližně 1,5 m mezi keři, při hustších skupinách se používá zhruba 1 rostlina na 1–1,5 m².

Autor: Nikol | Revize: 24.11.2025