Bez miquelii Sambucus miquelii

Detailní popis produktu

Bez miquelii - opadavý druh rodu Sambucus pocházející z chladnějších oblastí severovýchodní Asie. V taxonomii se jméno často uvádí jako synonymum bezu kamčatského, jehož přirozený areál zahrnuje Koreu, Kamčatku a Japonsko. V zahradě tvoří keř se vzpřímenými výhony a rychlým obrůstáním od báze. Dospělé rostliny dorůstají přibližně 1,8–2,7 m na výšku a zhruba 1,5–2 m do šířky, v příznivých podmínkách i více. Listy jsou lichozpeřené, s pilovitými lístky, v létě sytě zelené. Na jaře, obvykle v dubnu až květnu, se objevují krémově bílé květy v latách 8–15 cm, jemně vonné a navštěvované opylovači. Po odkvětu se rychle vyvíjejí hrozny plodů, které při dozrávání přecházejí do červených tónů a výrazně lákají ptactvo. Plody se u tohoto druhu v zahradní praxi používají spíše okrasně a pro podporu biodiverzity, než jako běžné ovoce k přímé konzumaci. Keř není trnitý a dobře se kombinuje s kalinami, dříny, tavolníky a okrasnými travinami v přírodně laděných výsadbách. Květenství se zakládá na jednoletém dřevě, proto pravidelná obnova výhonů pomáhá udržet bohaté kvetení. Kvetení nastupuje brzy, často ještě před hlavní vlnou bezu černého, a plody dozrávají už v červnu až červenci. V teplých polohách se vyplatí výsadba do mírného závětří, aby jarní květy nepoškodily pozdní mrazíky.

Pěstování: Preferuje slunné až polostinné stanoviště, přičemž plně slunné místo podporuje bohatší kvetení a plodnost. Půda by měla být vlhká, dobře propustná a humózní, snese i lehce kyselé až zásadité podmínky, ale těžké a přemokřené půdy se nedoporučují. Keře se vysazují obvykle na vzdálenost 1,5–2 m, hloubka výsadby by měla odpovídat velikosti kořenového balu. Mladé rostliny je vhodné pravidelně zalévat, zejména během sucha. Hnojení se provádí na jaře kompostem nebo vyváženým organickým hnojivem, které podporuje zdravý růst a květenství. Po odkvětu lze keře stříhat, zkracovat starší větve a udržovat tak kompaktní tvar. Je mrazuvzdorný a odolný vůči většině chorob. Keře jsou samosprašné, pro větší výnosy je však vhodné vysadit více rostlin. Plody černého bezu jsou jedlé pouze po tepelné úpravě a u některých kultivarů, syrové bobule mohou být mírně toxické a u okrasných kultivarů se jejich konzumace nedoporučuje.

Autor: Nikol | Revize: 20.2. 2026