Buk lesní 'Silbertaler' Fagus sylvatica 'Silbertaler'

Detailní popis produktu

Buk lesní 'Silbertaler' - kultivar 'Silbertaler' byl objeven G. Escherichem roku 1993 a patří mezi pomalu rostoucí, menší formy s kompaktním habitem. V podmínkách ČR dorůstá v dospělosti obvykle přibližně 3–4 m výšky a kolem 3 m šířky, s hustou korunou a hladkou šedou borkou. Listy jsou střídavé, vejčité až široce oválné, s jemně zvlněným okrajem. Nepravidelný krémově bílý až světle žlutý lem obkresluje sytě zelený střed a část listů může zůstat čistě zelená, takže panašování působí přirozeně proměnlivě. Na podzim se olistění zbarvuje do žlutých tónů a u mladších rostlin může část suchých listů přetrvávat přes zimu. V dubnu a květnu se objevují nenápadné květy v převislých jehnědách, v září a říjnu dozrávají bukvice v ostnité číšce, které využívají ptáci a drobní savci. Světle panašované olistění dobře kontrastuje s tmavými jehličnany, tisem, stálezelenými pěnišníky i s trvalkami s vínovým listem a hodí se jako solitéra i do menších skupin. V zahradní kompozici může tvořit i volněji vedený živý plot, kde panašování zjemňuje zelenou stěnu listů.

Buk lesní je statný opadavý listnatý strom z čeledi bukovitých (Fagaceae) původem z Evropy. Tento strom dosahuje výšky až 30-40 m, má širokou korunu a vytváří charakteristický, hladký kmen. Jeho listy jsou oválné, tmavě zelené, se zoubky na okrajích. Buky mají charakteristické květenství ve formě stopkatých šištic, které se objevují na jaře. Plodem jsou bukvice, trojhranné oříšky, které jsou obalené ostnitou šupinou. Pěstování buku lesního vyžaduje místo s dostatkem slunce a propustnou půdu, ale dokáže prosperovat i v polostínu. Preferuje vlhkou půdu a je poměrně odolný vůči znečištění vzduchu. Je mrazuvzdorný a dokáže dobře snášet různé klimatické podmínky. V sadovnické tvorbě je buk lesní využíván různými způsoby. Díky svému elegantnímu vzhledu a vzrůstu se často používá jako solitéra v parcích a zahradách. Bukové aleje jsou také oblíbené pro svůj estetický vzhled a vytváření stínících chodeb. V zahradnickém designu se také uplatňuje jako součást smíšených lesních porostů, kde přispívá svým charakteristickým listím a tvarem k vytvoření přirozené atmosféry. Má řadu velmi atraktivních kultivarů, které se liší jak nejrůzněji zbarvenými a utvářenými listy, tak velikostí i tvarem a tak se dají upotřebit nejen ve velkých sadových úpravách, ale i v menších zahradách. Buk lesní preferuje propustné, výživné půdy s dobrou vláhou a mírným obsahem vápníku. Nejvhodnější jsou stanoviště od plného slunce po polostín; citlivý na náhlé mrazy a přímé sluneční paprsky, které mohou poškodit jeho kůru. Prospívá ve vyšší vzdušné vlhkosti a doporučuje se výsadba spíše na rozsáhlejších trávnatých plochách. Je důležité upozornit, že buk lesní má tendenci kořenit poměrně rozsáhle a může poškozovat podpovrchové konstrukce.

Pěstování: Ideální je slunné či polostinné stanoviště, v prvních letech vyžaduje dostatek vláhy, protože mladé rostliny citlivě reagují na sucho. Vyžaduje dostatek prostoru, hlubokou, humózní a rovnoměrně vlhkou půdu s dobrou propustností, nejlépe mírně kyselou až neutrální, přičemž nesnáší trvale zamokřené ani utužené substráty. Řez se provádí jen minimálně a nejlépe v období vegetačního klidu, protože buk nesnáší hluboké zásahy, pro živé ploty se ale stříhá pravidelně jednou až dvakrát ročně, ideálně v červenci a případně znovu na začátku září. Pokud je půda kvalitní není třeba přihnojovat vůbec, případně lze na jaře přidat tenkou vrstvu kompostu nebo lehce pohnojit organickým hnojivem s nízkým obsahem dusíku.

Autor: Nikol | Revize: 23.2. 2026