Chryzantéma 'Paul Bossier' - Chrysanthemum indicum 'Paul Bossier' Chrysanthemum 'Paul Bossier'

Detailní popis produktu

Chryzantéma 'Paul Bossier' - kultivar 'Paul Bossier' se v evropských katalozích uvádí také jako 'Paul Boissier' a někdy pod starším rodovým jménem Dendranthema. V literatuře bývá spojován se šlechtěním Amose Perryho z poloviny 20. století. Rostlina vytváří keříčkovitý, trsnatý habitus s částečně dřevnatějící bází a při dobrém vyzrání stonků drží tvar i bez opory. Dospělé rostliny dorůstají zpravidla 0,6–1,0 m na výšku a okolo 0,5 m do šířky, tempo růstu je střední. Listy jsou tmavě zelené až šedozelené, hluboce laločnaté a při promnutí jemně aromatické. Od září do listopadu nese na koncích výhonů úbory bronzově až měděně oranžové, poloplné až plné, obvykle kolem 5 cm v průměru. Při dokvétání se květy více otevírají a mohou ukázat střed, takže výsadba nepůsobí těžce ani v pozdním světle. Pevnější stonky dávají květům dobrou výdrž ve váze a podzimní záhon udrží čitelný až do prvních mrazů. Pozdní kvetení poskytuje pyl i nektar včelám, čmelákům a pestřenkám v období útlumu většiny trvalek. V kompozicích působí přirozeně vedle okrasných travin, rozchodníků, třapatek, hvězdnic a keřů s podzimním zbarvením, kde měděný tón plynule navazuje na žluté a vínové odstíny sezony.

Pěstování: Nejlépe prosperuje na plném slunci, v teplejších polohách snáší i lehký polostín, kde však může mírně prodloužit výhony. Vyžaduje propustnou, humózní půdu se stabilní vlhkostí, bez dlouhodobého zamokření, doporučuje se pH přibližně 6,0–7,5. Rostliny se vysazují od března do října, v záhonu se osvědčuje rozestup 25–30 cm, což odpovídá asi 9–12 ks na m². V době intenzivního růstu prospívá pravidelná zálivka a přihnojení kompostem nebo hnojivem pro kvetoucí trvalky, v nádobách je vhodná drenážní vrstva a častější kontrola vláhy. Pro kompaktní tvar se v praxi používá zkrácení výhonů na přelomu května a června, které podpoří větvení a více poupat. Odkvetlá květenství se mohou průběžně odstraňovat, hlavní sestřih se provádí až na jaře, kdy suché stonky chrání srdéčko trsu. Vyzrálé rostliny bývají mrazuvzdorné zhruba do -23 °C, přesto se v kontinentálním klimatu ČR osvědčuje zimní mulč, zejména v prvním roce po výsadbě a u lehčích půd. Nádoby se zpravidla přezimují v závětří, aby kořenový bal nepromrzal opakovaně. Při zahuštění a vlhkém počasí se může objevit padlí nebo skvrnitosti listů, někdy i mšice, preventivně pomáhá vzdušná výsadba a zálivka ke kořenům. Rostlina snáší krátké přísušky, ale nejlépe kvete při rovnoměrné vlhkosti. V zimě se vyplatí vyhnout se místům s ledovým výparem a zimním podmáčením, které bývá častější příčinou úhynu než samotný mráz.

Autor: Nikol | Revize: 20.2. 2026