Cypřišek Lawsonův 'Wissel's Saguaro' Chamaecyparis lawsoniana 'Wissel's Saguaro'

Detailní popis produktu

Cypřišek Lawsonův 'Wissel's Saguaro' -  nápadný stálezelený kultivar nizozemského původu. Vznikl jako čarověník na kultivaru 'Wisselii', který objevil J. B. A. Dekker v Mijdrechtu v roce 1962. Do širšího školkařského sortimentu se dostal později a jméno získal podle podobnosti svých větví s rameny sloupovitého kaktusu saguaro. Roste úzce vzpřímeně a středně rychle, přibližně 15–20 cm za rok. Po 10 letech dosahuje kolem 2 m do výšky a 0,5–0,7 m do šířky, ve stáří obvykle 4–6 m a kolem 1 m šířky. Hlavní terminál roste vzhůru, zatímco kratší postranní větve se nejprve odklánějí a poté nepravidelně stáčejí vzhůru, čímž vzniká charakteristická kandelábrovitá silueta. Olistění je husté, jemné, šupinovité a modrozelené až šedomodré, dekorativní po celý rok. Drobné šištice mají vedlejší význam. Kultivar se uplatní především jako solitéra, u vstupu do domu, v moderních a japonsky laděných zahradách, u vodních prvků nebo tam, kde je potřeba výrazný vertikální prvek s malou půdorysnou stopou. Díky nepravidelnému větvení není vhodný pro klasický souvislý živý plot.

Cypřišek Lawsonův -  jehličnan původem ze západních oblastí USA, který je v zahradnictví velmi oblíbený díky svému elegantnímu vzhledu, hustému olistění a široké škále kultivarů s různými tvary a barvami jehlic. Tento druh je známý svou rychlejší růstovou schopností a variabilitou, což umožňuje jeho využití v různých typech zahrad a krajinářských úprav. Cypřišek lawsonův dorůstá v přírodních podmínkách výšky až 30 metrů, v zahradách však obvykle zůstává menší – od kompaktních zakrslých forem po středně velké stromy vysoké kolem 10–15 metrů. Jehlice jsou šupinaté, měkké, často uspořádané v pravidelných řadách, a mohou mít zelené, modrozelené až žlutozelené odstíny, podle konkrétního kultivaru. Cypřišek lawsonův se využívá jako solitérní strom, v živých plotech, skupinových výsadbách i jako součást jehličnatých kompozic. Díky své variabilitě je vhodný jak do větších zahrad, tak i do městských sadů a parků. Díky nenáročné údržbě a atraktivnímu vzhledu je oblíbenou volbou pro zahradníky, kteří hledají dekorativní a přitom relativně rychle rostoucí jehličnan.

Pěstování: Nejvhodnější je slunné stanoviště až lehký polostín, ideálně v závětří, protože vysušující vítr zvyšuje riziko zasychání konců a zimní slunce může v únoru a březnu podpořit výpar. Půda se osvědčuje hlubší, humózní a dobře propustná s pH přibližně 5,0–6,5, bez dlouhodobého přemokření. V těžších půdách se doporučuje drenážní vrstva a příměs hrubšího písku nebo štěrku. Zálivka je důležitá zejména v prvních dvou letech a v zimě při holomrazech, kdy stálezelené dřeviny snadno vysychají. Hnojení postačuje mírné, nejlépe pomalu rozpustným hnojivem pro okrasné dřeviny na jaře, případně doplněné o kompost jako mulč. Řez se obvykle nevyžaduje, případné zkrácení výhonů se provádí zjara a jen do zelené části, aby nezůstaly holé větévky. Pěstování v nádobě je možné u mladších rostlin, nádoba má mít dobrou drenáž a v zimě se chrání kořenový bal izolací. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se v našich podmínkách pohybuje přibližně do -25 °C, mladé výsadby prospívají s mulčem a zimním stíněním. Nejčastějším rizikem je fytoftorová hniloba kořenů v trvale mokré půdě, z živočišných škůdců se mohou objevit svilušky a štítenky při suchém vzduchu. Pro solitérní výsadbu se doporučuje rozestup zhruba 1,5–2,5 m podle cílové šířky.

Autor: Kristýna | Revize: 07.09. 2026