Cypřišek tupolistý 'Butterball' Chamaecyparis obtusa 'Butterball'

Detailní popis produktu

Cypřišek tupolistý 'Butterball' - miniaturní, stálezelený kultivar japonského cypřišku tupolistého. Vybral jej Eddie Rezek z Malverne ve státě New York jako semenáč a do školkařského sortimentu byl uveden na počátku 80. let 20. století. Roste mimořádně pomalu, obvykle méně než 2,5 cm za rok, a vytváří nízký kulovitý až polokulovitý keřík. Přibližně po 10 letech mívá kolem 15 cm do výšky a 20 cm do šířky, ve vysokém věku může dorůst asi 50–60 cm v obou směrech. Větévky jsou jemné, uspořádané do typických vějířků a nesou husté šupinovité listy. Povrch koruny je jasně citronově až zlatožlutý, směrem dovnitř přechází do žlutozelené. Kultivar dobře snáší sluneční záření a žluté části jsou méně náchylné k popálení než u řady jiných zlatožlutých forem. Díky velmi malým rozměrům se hodí do skalek, štěrkových a japonsky laděných kompozic, předzahrádek, k okrajům záhonů i do nádob. Dobře vyniká vedle tmavozelených jehličnanů, zakrslých borovic, vřesů nebo nízkých trvalek. Drobné šištice nejsou okrasně významné.

Cypřišek tupolistý jejehličnan původem z Japonska, který je v zahradnictví velmi oblíbený pro svůj kompaktní růst, husté olistění a dekorativní kulovité či kuželovité tvary. Tento druh je známý svými měkkými, tupě zakončenými jehlicemi, které dávají rostlině charakteristický vzhled a příjemnou texturu. Cypřišek tupolistý dorůstá v přírodě výšky kolem 20 metrů, v zahradních podmínkách bývá menší a často se pěstuje v různých kultivarech, které mají odlišné tvary a barvy. Jehlice jsou tmavě zelené, krátké, hustě uspořádané a šupinaté s tupým zakončením, což je pro tento druh typické. Cypřišek tupolistý je vhodný pro použití jako solitér, do skalek, jehličnatých zahrad i jako součást živých plotů. Díky své nenáročnosti a atraktivnímu vzhledu je ideální volbou pro zahradníky, kteří hledají elegantní a stálezelený jehličnan s příjemnou strukturou listů.

Pěstování: Prospívá na slunci až v lehkém polostínu, ideálně v závětří. Zimní vítr a ostré zimní slunce zvyšují riziko vysychání olistění. Půda vyhovuje humózní, propustná a rovnoměrně mírně vlhká, v těžších jílech s drenáží. Doporučené pH je přibližně 5,0–6,5. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře (březen–květen) a na podzim (září–říjen), kontejnerované rostliny se ujímají přibližně od března do listopadu při zajištění zálivky. Zálivka je důležitá první 2 sezóny a při delším suchu, v zimě pomáhá doplnění vláhy při oblevě, dlouhodobé přemokření bývá škodlivé. Hnojení se volí mírné, na jaře pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany nebo kompost, vyšší dávky dusíku pozdě v létě zhoršují vyzrávání pletiv. Řez se obvykle nevyžaduje, vhodné je jen lehké tvarování mladých výhonů na jaře po mrazech a odstranění poškozených větví, do starého dřeva se špatně obnovuje. Mulč z jehličnaté kůry stabilizuje vlhkost a teplotu kořenů. V nádobě se používá kyselý, vzdušný substrát s drenážní vrstvou a zimní ochrana kořenového balu obalem. Mrazuvzdornost se u druhu a běžných kultivarů pohybuje zhruba -23 až -29 °C, citlivější bývá zimní vysušení a pozdní jarní mrazy v mrazových kotlinách. Odolnost vůči suchu je po zakořenění střední, dlouhé přísušky mohou způsobit hnědnutí šupin. Z chorob se mohou objevit kořenové hniloby (fytoftora) při zamokření a houbové skvrnitosti, ze škůdců hlavně svilušky. Doporučené rozestupy se volí podle vzrůstu kultivaru, zakrslé typy obvykle 0,8–1,2 m, střední 1,5–2 m a větší formy 2–3 m.

Autor: Kristýna | Revize: 16.01. 2026