Cypřišek tupolistý 'Nana Aurea' Chamaecyparis obtusa 'Nana Aurea'

Detailní popis produktu

Cypřišek tupolistý 'Nana Aurea' - starý japonský kultivar zakrslého růstu, který byl v evropské botanické literatuře popsán již v 60. letech 19. století. Vytváří hustý, zpočátku zaoblený, později široce vzpřímený až nepravidelně pyramidální keř. Roste pomalu, přibližně 7–10 cm za rok, a po 10 letech dosahuje zhruba 1–1,3 m do výšky a cca dvou třetin této hodnoty do šířky. Ve vysokém věku může dorůst přibližně 1,5–2 m, u velmi starých exemplářů i více. Větévky jsou hustě větvené do krátkých, miskovitě prohnutých vějířků, které vytvářejí výrazně plastický povrch koruny. Šupinovité olistění je zlatožluté až krémově žluté, uvnitř koruny s větším podílem zelených tónů. Na dostatku světla je barva sytější, v polostínu přechází více do žlutozelené. V zimě může získat lehký bronzový nádech, aniž by ztratil světlý charakter. Kultivar je stálezelený a dekorativní po celý rok. Uplatní se jako solitéra, ve skalkách, japonských a štěrkových kompozicích, menších předzahrádkách i ve větších nádobách. Dobře kontrastuje s tmavozelenými jehličnany, zakrslými borovicemi, kamennými prvky a dřevinami s modrozeleným olistěním. Drobné kulovité šištice nejsou hlavním okrasným znakem. Historické označení kultivaru odkazuje na zakrslý zlatý charakter, který je dodnes jeho hlavním rozlišovacím znakem.

Cypřišek tupolistý je jehličnan původem z Japonska, který je v zahradnictví velmi oblíbený pro svůj kompaktní růst, husté olistění a dekorativní kulovité či kuželovité tvary. Tento druh je známý svými měkkými, tupě zakončenými jehlicemi, které dávají rostlině charakteristický vzhled a příjemnou texturu. Cypřišek tupolistý dorůstá v přírodě výšky kolem 20 metrů, v zahradních podmínkách bývá menší a často se pěstuje v různých kultivarech, které mají odlišné tvary a barvy. Jehlice jsou tmavě zelené, krátké, hustě uspořádané a šupinaté s tupým zakončením, což je pro tento druh typické. Cypřišek tupolistý je vhodný pro použití jako solitér, do skalek, jehličnatých zahrad i jako součást živých plotů. Díky své nenáročnosti a atraktivnímu vzhledu je ideální volbou pro zahradníky, kteří hledají elegantní a stálezelený jehličnan s příjemnou strukturou listů.

Pěstování: Prospívá na slunci až v lehkém polostínu, ideálně v závětří. Zimní vítr a ostré zimní slunce zvyšují riziko vysychání olistění. Půda vyhovuje humózní, propustná a rovnoměrně mírně vlhká, v těžších jílech s drenáží. Doporučené pH je přibližně 5,0–6,5. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře (březen–květen) a na podzim (září–říjen), kontejnerované rostliny se ujímají přibližně od března do listopadu při zajištění zálivky. Zálivka je důležitá první 2 sezóny a při delším suchu, v zimě pomáhá doplnění vláhy při oblevě, dlouhodobé přemokření bývá škodlivé. Hnojení se volí mírné, na jaře pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany nebo kompost, vyšší dávky dusíku pozdě v létě zhoršují vyzrávání pletiv. Řez se obvykle nevyžaduje, vhodné je jen lehké tvarování mladých výhonů na jaře po mrazech a odstranění poškozených větví, do starého dřeva se špatně obnovuje. Mulč z jehličnaté kůry stabilizuje vlhkost a teplotu kořenů. V nádobě se používá kyselý, vzdušný substrát s drenážní vrstvou a zimní ochrana kořenového balu obalem. Mrazuvzdornost se u druhu a běžných kultivarů pohybuje zhruba -23 až -29 °C, citlivější bývá zimní vysušení a pozdní jarní mrazy v mrazových kotlinách. Odolnost vůči suchu je po zakořenění střední, dlouhé přísušky mohou způsobit hnědnutí šupin. Z chorob se mohou objevit kořenové hniloby (fytoftora) při zamokření a houbové skvrnitosti, ze škůdců hlavně svilušky. Doporučené rozestupy se volí podle vzrůstu kultivaru, zakrslé typy obvykle 0,8–1,2 m, střední 1,5–2 m a větší formy 2–3 m.

Autor: Kristýna | Revize: 16.01. 2026