Jabloň korunná 'Neuwaldiane' - kontejner Malus coronaria 'Neuwaldiane'

Detailní popis produktu

Jabloň korunná 'Neuwaldiane' - historický, zahradně velmi cenný kultivar jabloně věncové, jejíž původní botanický druh pochází z vlhčích lesů, mýtin a křovin východní části Severní Ameriky. Tento opadavý listnatý strom patřící do čeledi růžovitých tvoří středně bujný habitus s krátkým kmenem a široce rozložitými, obloukovitě převislými bočními větvemi, jež v dospělosti formují korunu o výšce 5–7 m a šířce 4–6 m. Mladé letorosty jsou mírně plstnaté, později lysé, červenohnědé, přičemž starší plodonosné větvičky mohou mít charakter kolců. Listy jsou střídavé, široce vejčité až trojúhelníkovitě vejčité, na okrajích hrubě pilovité a často se 2–4 mělkými laloky, což připomíná spíše listy hlohu. Listová čepel je v létě sytě zelená, na rubu o něco světlejší, na podzim se efektně vybarvuje do zářivých tónů žluté a oranžové. V průběhu května se z růžových poupat rozvíjejí stopkaté, miskovité květy uspořádané v chudých chocholících po 3–5 kusech. Květy dosahují velikosti 3–4 cm, mají čistě bílé korunní lístky s jemným pastelově růžovým lemem a produkují neobvykle intenzivní fialkovou vůni, která láká velké množství včel. Plodem je drobná, zploštěle kulovitá malvice o průměru 2,5–3,5 cm, která dozrává v říjnu. Plody mají voskovitý povrch, jsou zelenavě žluté, tuhé a kvůli vysokému obsahu kyselin a tříslovin velmi trpká, pro konzumaci v čerstvém stavu nevhodná. V zahradních úpravách se kultivar ideálně kombinuje s nižšími jehličnany nebo s kvetoucími keři, jako jsou šeříky (Syringa) a kaliny (Viburnum).

Pěstování: Preferuje plné slunce, případně lehký polostín, na slunci bývá násada květů i vybarvení plodů nejvýraznější. Půda bývá nejvhodnější hlubší, humózní a propustná, se střední vlhkostí a dobrou drenáží, ideálně v rozmezí pH 6,0–7,5. V těžších jílech prospívá zapracování štěrku či hrubší organiky, na velmi suchých stanovištích pomáhá mulč, který stabilizuje vláhu. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do listopadu podle typu balu, po výsadbě se doporučuje pravidelnější zálivka zejména v prvních dvou vegetacích. Po zakořenění snáší krátkodobé přísušky, dlouhé sucho však omezuje kvetení i velikost plodů. Hnojení obvykle postačí mírné na jaře, při přehnojení dusíkem roste citlivost k mšicím. Řez se omezuje na výchovný a později prosvětlovací, prováděný po odkvětu nebo v předjaří, aby koruna zůstala vzdušná a rychle osychala po dešti. V českém klimatu jde o spolehlivě mrazuvzdornou dřevinu přibližně do −29 °C, mladé stromy však prospívají v závětří bez pozdních jarních mrazových kotlin. Pro solitér se ponechává odstup alespoň 4–5 m od dalších dřevin, ve volnějším živém plotu se vzdálenost mezi rostlinami pohybuje zhruba 1–1,5 m. Mezi možné škůdce patří mšice a obaleči, z chorob se může v nepříznivých letech objevit strupovitost nebo padlí, přesto bývá zásah potřeba jen výjimečně.

Autor: Kristýna | Revize: 21.05. 2026

Více na: Návod na pěstování jabloní