Japonská azalka 'Ola'

Detailní popis produktu

Japonská azalka 'Ola' - patří mezi kultivary skupiny Azalea japonica, které vycházejí z původních druhů východoasijských pěnišníků rostoucích v horských lesích Japonska a okolních oblastí. V zahradách střední Evropy vytváří poloopadavý až téměř stálezelený keř s oblým, hustým habitem. V dospělosti dosahuje přibližně 0,5 m výšky a 0,8–1 m šířky. Větve jsou krátké, dobře se větví a vytvářejí souvislý keřík. Listy jsou drobné, eliptické, kožovité, sytě zelené, na podzim někdy zbarvené lehce bronzově. V zimě část olistění zůstává na rostlině, zejména v chráněných polohách. Kvetení probíhá obvykle v květnu. Květ je široce nálevkovitý, růžový, s jemným stínováním, v soukvětích na koncích výhonů. Květy nejsou výrazně vonné, přesto je navštěvuje včelí hmyz. Celá rostlina je, podobně jako ostatní pěnišníky, jedovatá při požití. V kompozici se ‘Ola’ uplatňuje ve vřesovištích, v kombinaci s vyššími rododendrony, pierisy, stínomilnými trvalkami i v nádobách na terasách a u vstupů do domu. 

Azalka patří do stejné skupiny jako o mnohem větší Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Rostlina nejlépe prospívá v polostínu, kde je chráněna před prudkým letním sluncem a zimním vysušujícím větrem. Půda má být kyselá s pH 4,5-5,5, humózní a dobře propustná, aby byl kořenový systém rovnoměrně zásoben vláhou, ale zároveň nedocházelo k přemokření. Při výsadbě je vhodné zapracovat rašelinu nebo specializovaný vřesovištní substrát, který udrží stabilní vlhkost a zlepší vzdušnost půdy. Povrch lze zakrýt mulčem z jemné borky nebo listovky, čímž se omezí výkyvy teplot a vysychání. Zálivka má být pravidelná, zejména v období zakořeňování a během suchých týdnů. Vhodná je měkká voda, která nenarušuje kyselost půdy. Přihnojování se provádí hnojivy určenými pro rododendrony, a to v jarním období, kdy rostlina aktivně roste. Řez nebývá nutný, protože rostlina udržuje kompaktní tvar přirozeně, po odkvětu je však možné odstranit zaschlé květy, což podpoří tvorbu pupenů pro příští rok. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně -20 °C, mladé rostliny snášejí zimu lépe při lehkém zakrytí chvojím. Choroby se objevují hlavně při dlouhodobém zamokření nebo v těžké, nepropustné půdě, proto je důležitá kvalitní drenáž. Pro vytvoření nízkého porostu se používá 5-7 rostlin na m². Výsadba je možná od března do října, kvetení probíhá v květnu.

Autor: Kristýna| Revize: 10.12. 2025

Více na: Návod na pěstování rododendronů