Japonská azalka 'Wombat'

Detailní popis produktu

Japonská azalka 'Wombat' - zakrslý kultivar skupiny Azalea japonica, který vznikl šlechtěním v severozápadní Evropě s využitím genetického základu druhů pocházejících z Japonska a okolních oblastí. Typický je velmi nízký, polštářovitý vzrůst, díky němuž se kultivar uplatňuje zejména v alpináriích a vřesovištích. Keř v dospělosti dosahuje výšky přibližně 0,3–0,4 m a šířky okolo 0,5–0,6 m. Větve jsou krátké, hustě větvené, někdy lehce vystoupavé, jindy téměř přilehlé k povrchu. Listy jsou drobné, eliptické, tmavě zelené, kožovité, na spodní straně jemně ochlupené. V zimě se barví do bronzova, přičemž velká část olistění na keři zůstává. Kvetení probíhá obvykle od poloviny května do začátku června. Květy jsou nálevkovité, široké kolem 3–4 cm, v odstínech růžovofialové až purpurově růžové, často s lehce tmavším středem. Vytvářejí menší soukvětí na koncích výhonů a při plném květu zakrývají většinu listů. Vůně je slabá, květy přesto navštěvují včelí opylovači. Celá rostlina je jedovatá při požití. Ve výsadbách se ‘Wombat’ kombinuje s vřesy, zakrslými jehličnany a dalšími kyselomilnými dřevinami.

Azalka patří do stejné skupiny jako o mnohem větší Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Rostlina nejlépe prospívá v polostínu, kde je chráněna před prudkým letním sluncem a zimním vysušujícím větrem. Půda má být kyselá s pH 4,5-5,5, humózní a dobře propustná, aby byl kořenový systém rovnoměrně zásoben vláhou, ale zároveň nedocházelo k přemokření. Při výsadbě je vhodné zapracovat rašelinu nebo specializovaný vřesovištní substrát, který udrží stabilní vlhkost a zlepší vzdušnost půdy. Povrch lze zakrýt mulčem z jemné borky nebo listovky, čímž se omezí výkyvy teplot a vysychání. Zálivka má být pravidelná, zejména v období zakořeňování a během suchých týdnů. Vhodná je měkká voda, která nenarušuje kyselost půdy. Přihnojování se provádí hnojivy určenými pro rododendrony, a to v jarním období, kdy rostlina aktivně roste. Řez nebývá nutný, protože rostlina udržuje kompaktní tvar přirozeně, po odkvětu je však možné odstranit zaschlé květy, což podpoří tvorbu pupenů pro příští rok. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně -20 °C, mladé rostliny snášejí zimu lépe při lehkém zakrytí chvojím. Choroby se objevují hlavně při dlouhodobém zamokření nebo v těžké, nepropustné půdě, proto je důležitá kvalitní drenáž. Pro vytvoření nízkého porostu se používá 5-7 rostlin na m². Výsadba je možná od března do října, kvetení probíhá v květnu.

Autor: Kristýna| Revize: 10.12. 2025

Více na: Návod na pěstování rododendronů