Japonská azalka 'Anouk'

Detailní popis produktu

Japonská azalka 'Anouk' - kompaktní kultivar ze skupiny Azalea japonica, která byla šlechtěna z druhů pocházejících z horských oblastí Japonska s chladnějšími léty a kyselými půdami. V našich zahradních podmínkách se jedná o pomalu rostoucí, polo-stálezelený keř s hustým, polštářovitým habitem. Běžně dosahuje 0,4 až 0,6 m výšky a 0,5 až 0,8 m šířky. Větvení je husté, výhony se rozkládají mírně do šířky a vytvářejí souvislý porost. Listy jsou drobné, oválné, leskle zelené, v mírných zimách zůstávají na rostlině, v chladnějších polohách část olistění opadá. Koncem dubna a v květnu se na koncích výhonů objevují nápadně velké nálevkovité květy sytě růžového až tmavě růžového odstínu. Na poměrně malé keře působí květy nezvykle výrazně, a při plném kvetení pokrývají většinu keře. Kvetení trvá podle počasí dva až tři týdny. Japonská azalka 'Anouk' se uplatňuje jako nízká dřevina do vřesovišť, před vyšší rododendrony, do skalek a předzahrádek, ale také v nádobách na terasách a balkonech, kde zdůrazní jarní období. Rostlina je jedovatá po požití, proto není vhodná do výsadeb u výběhů pro zvířata.

Azalka patří do stejné skupiny jako o mnohem větší Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Rostlina nejlépe prospívá v polostínu, kde je chráněna před prudkým letním sluncem a zimním vysušujícím větrem. Půda má být kyselá s pH 4,5-5,5, humózní a dobře propustná, aby byl kořenový systém rovnoměrně zásoben vláhou, ale zároveň nedocházelo k přemokření. Při výsadbě je vhodné zapracovat rašelinu nebo specializovaný vřesovištní substrát, který udrží stabilní vlhkost a zlepší vzdušnost půdy. Povrch lze zakrýt mulčem z jemné borky nebo listovky, čímž se omezí výkyvy teplot a vysychání. Zálivka má být pravidelná, zejména v období zakořeňování a během suchých týdnů. Vhodná je měkká voda, která nenarušuje kyselost půdy. Přihnojování se provádí hnojivy určenými pro rododendrony, a to v jarním období, kdy rostlina aktivně roste. Řez nebývá nutný, protože rostlina udržuje kompaktní tvar přirozeně, po odkvětu je však možné odstranit zaschlé květy, což podpoří tvorbu pupenů pro příští rok. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně -20 °C, mladé rostliny snášejí zimu lépe při lehkém zakrytí chvojím. Choroby se objevují hlavně při dlouhodobém zamokření nebo v těžké, nepropustné půdě, proto je důležitá kvalitní drenáž. Pro vytvoření nízkého porostu se používá 5-7 rostlin na m². Výsadba je možná od března do října, kvetení probíhá v květnu.

Autor: Kristýna| Revize: 10.12. 2025

Více na: Návod na pěstování rododendronů