Levandule úzkolistá 'Rosea' - Lavandula angustifolia 'Rosea' Lavandula angustifolia 'Rosea'

Detailní popis produktu

Levandule úzkolistá 'Rosea' - patří k růžově kvetoucím kultivarům vycházejícím z přírodních populací středomořské anglické levandule. V přírodě roste na kamenitých vápnitých svazích jižní Evropy v chudých, rychle prosýchajících půdách na plném slunci, což se odráží i v nárocích na zahradním stanovišti. 'Rosea' vytváří nízké, přirozeně kompaktní polokeře vysoké přibližně 35–45 cm a široké 40–50 cm. Větévky nesou úzké, stříbřitě až šedozelené stálezelené listy, které dodávají záhonu jemnou strukturu i v zimě. Od konce června do srpna se nad listy zvedají štíhlé, asi 15–20 cm dlouhé stonky zakončené klasy drobných květů v odstínech jemné růžové až růžovo-lilové barvy. Květy jsou bohatým zdrojem nektaru pro včely a další opylovače a výrazně voní díky obsahu silic v pletivech. Suché květy se používají do vonných směsí, pytlíčků do prádla a dekorativních vazeb, menší množství lze využít i v kuchyni do cukrářských výrobků, sirupů nebo aromatizovaného cukru, vhodně se doplňují s citronem či medem. Tradičně se levandule uplatňuje také v bylinářství, kde se cenila pro zklidňující aroma a osvěžení vzduchu, proto se často vysazuje v blízkosti posezení, cest a vstupů, kde je možné se rostlin dotýkat a uvolňovat jejich vůni. Růžově kvetoucí 'Rosea' doplňuje běžné modrofialové kultivary a dobře se kombinuje s bílými a modrými šalvějemi, šantami, okrasnými travami nebo růžemi v přírodně laděných i formálních výsadbách.

Pěstování: Prospívá na plném slunci a v teplém, vzdušném stanovišti, kde rostliny po dešti rychle osychají. Nejlépe se mu daří v dobře propustné, spíše sušší, hlinitopísčité až štěrkovité půdě se zvýšeným obsahem vápníku a mírně zásaditou až neutrální reakcí kolem pH 6,5–7,5. V těžších půdách pomůže přimíšení písku nebo štěrku a mírné vyvýšení záhonu. Rostliny se vysazují od března do října do sponu zhruba 30–40 cm, tedy asi 7–9 kusů na 1 m² při tvorbě souvislého lemu. Po výsadbě se udržuje rovnoměrně mírná vlhkost, po zakořenění snáší levandule krátkodobé sucho lépe než přemokření, které vede k úhynu kořenů. Hnojení se volí střídmé, s použitím kompostu nebo hnojiv s vyšším podílem draslíku. Na jaře nebo po hlavním kvetení se provádí zpětný řez loňských bylinných výhonů tak, aby se podpořilo větvení a kompaktní tvar, bez zásahu do starého dřeva. V dobře odvodněné půdě je levandule úzkolistá mrazuvzdorná přibližně do -20 °C, v chladnějších polohách prospívá lehký zimní kryt z chvojí nebo suchého listí kolem báze keřů. Při pěstování v nádobách se používá propustný substrát s vyšším podílem minerální složky a dostatečnou drenážní vrstvou, nádoby se na zimu chrání před hlubokým promrznutím. Rostliny jsou zpravidla zdravé, při dlouhodobém vlhku se může objevit šedá hniloba a odumírání kořenů. Slunné, vzdušné stanoviště a rozumný spon jsou základem pravidelně kvetoucího porostu.

Autor: Kristýna| Revize: 02.12. 2025