Levisie květnatá 'Elise' - Lewisia cotyledon 'Elise' Lewisia cotyledon 'Elise'

Detailní popis produktu

Levisie květnatá 'Elise' - vychází z okruhu tzv. cotyledon hybridů, původem ze západu Severní Ameriky, kde levisie osidlují skalní římsy a štěrbiny s rychlým odtokem vody. Odrůda je uváděna jako Fleuroselect Gold Medal a její šlechtitel je Floragran. Rostlina vytváří nízký, stálezelený polštář z tmavě zelených, masitých, lžicovitých listů. Z růžic vyrůstají pevné stvoly a v květnu až září nesou otevřená květenství s jednotlivými květy přibližně 1,5–2,5 cm, v odstínech růžové, lososové, oranžové, žluté i bílé, často s jemným žilkováním. Květy nebývají výrazně voňavé, ale rostlina je atraktivní pro včely a motýly. V kompozici se hodí do skalek, štěrkových záhonů a do nádob, kde vynikne vedle rozchodníků, netřesků, nízkých kostřav a jarních cibulovin. V dospělosti obvykle dosahuje 10–15 cm výšky a 15–20 cm šířky, růžice zůstávají kompaktní i bez řezu. Kultivar je ceněna také pro rychlejší nástup kvetení bez nutnosti výrazné jarovizace, což se projeví hlavně u mladých rostlin v nádobách.

Pěstování: V našich podmínkách se nejlépe uplatní plné slunce a místo chráněné před zimní vlhkostí. Klíčová je výborná drenáž, ideální je štěrkový substrát nebo vyvýšená skalková partie, kde zůstává krček rostliny v suchu. Vhodné pH se drží spíše v kyselé až slabě kyselé oblasti kolem 5–6, v praxi prospívá i v mírně kyselé až neutrální půdě, pokud není těžká a zamokřená. Zálivka bývá střídmá, v nádobách se doplňuje až po proschnutí, přemokření vede k hnilobě krčku. Přihnojení se drží nízko až středně, příliš dusíku podporuje měkký růst. Rostliny se vysazují od března do října do rozestupu 20–25 cm, což odpovídá přibližně 16–25 ks na m². Mrazuvzdornost se pohybuje okolo −25 °C, v chladnějších polohách je důležitější zimní kryt proti dešti než proti mrazu například skleněná stříška nebo přesypání krčku hrubým štěrkem. Škůdci mohou být slimáci a mšice, při dlouhodobé vlhkosti se objevuje hniloba krčku. Řez se zpravidla neprovádí, pouze se odstraňují odkvetlé stvoly a případně poškozené listy. Pro pěstování v nádobě se osvědčují terakotové květináče s vysokým podílem minerální složky a drenážní vrstvou, protože rychleji vysychají po dešti. Rozmnožování probíhá semenem nebo oddělením postranních růžic, přičemž kolový kořen se ponechává co nejméně narušený. V běžné zahradní půdě těžší struktury se doporučuje příměs hrubého písku a štěrku a výsadba na mírně vyvýšené místo, aby voda nestála u krčku.

Autor: Kristýna | Revize: 30.01. 2026