Medvědice lékařská - Arctostaphylos uva-ursi

Detailní popis produktu

Medvědice lékařská - vždyzelený polokeř z čeledi vřesovcovitých, rozšířený cirkumboreálně v Evropě, Asii i Severní Americe. V přírodě roste na suchých, kamenitých stanovištích, ve světlých borech, na bezlesých skalách a v písčitých dunách, často jako glaciální relikt. V zahradě vytváří plazivé, dřevnatějící výhony, které časem splétají souvislý koberec vysoký obvykle 10–25 cm a široký 1–1,5 m. Listy jsou malé, úzce obvejčité, kožovité a tmavozelené, v zimě mohou přechodně získat bronzový tón. V dubnu až květnu nese drobné baňkovité květy bílé až narůžovělé, uspořádané v krátkých hroznech, a po opylení nasazuje kulaté červené peckovice. Plody se vybarvují od července do září a na rostlině často vydrží až do října. Plody jsou technicky jedlé, chuť je spíše moučnatá, proto se v zahradě uplatňují hlavně dekorativně a jako potrava pro ptactvo. Listy se tradičně používají v bylinářství, obsahují arbutin a třísloviny a bývají součástí čajových směsí. Díky nízkému růstu a houževnatým výhonům se hodí k zpevnění svahů, do štěrkových záhonů, do předzahrádek i jako okraj cest. Ve vřesovištních kompozicích se dobře kombinuje s vřesy, brusnicemi, borůvkami, nízkými jalovci a s borovicemi klečového typu.

Pěstování: Stanoviště vyhovuje plné slunce až polostín, ve stínu se porost rozvolňuje a méně kvete. Klíčová je drenáž a kyselá až mírně kyselá půda, nejčastěji písčitá nebo štěrkovitá, orientačně pH 4,0–6,0, s nízkým obsahem vápníku. V těžkých jílech a v zimně zamokřených místech odumírá, naopak v chudé mineralizované půdě prosperuje a zůstává kompaktní. Zálivka bývá potřebná pouze po výsadbě a během dlouhých letních such, později je rostlina výrazně odolná k suchu. Hnojení se drží velmi mírné, přebytek živin vede k měkkému růstu a horší zimní odolnosti, vhodnější je tenká vrstva kyselé hrabanky nebo mulč z borové kůry. Řez se zpravidla nevyžaduje, pouze se odstraňují suché nebo poškozené výhony, případně se po několika letech porost lehce zmlazuje. Rostliny se vysazují od března do října, nejlépe na jaře nebo na začátku podzimu. Pro rychlejší zapojení porostu se obvykle volí rozestup 40–50 cm, což odpovídá přibližně 4–6 rostlinám na m². Patří mezi velmi mrazuvzdorné dřeviny, v praxi snáší zhruba -35 °C i méně, zazimování se nevyžaduje. Bývá zdravá, rizikem je hlavně kořenová hniloba při přemokření, ojediněle se může objevit skvrnitost listů nebo poškození okusem zvěří v zimě.

Autor: Kristýna | Revize: 10.02.2026