Rozmarýn lékařský 'Capri' Rosmarinus officinalis 'Capri'

Detailní popis produktu

Rozmarýn lékařský 'Capri' - převislá nebo půdopokryvná vytrvalá bylinka. Je to stálezelený aromatický kultivar druhu Salvia rosmarinus, tradičně uváděného jako Rosmarinus officinalis, z čeledi hluchavkovitých. 'Capri' patří do skupiny nízkých, poléhavých až převislých rozmarýnů. Vytváří kompaktní polokeř vysoký přibližně 10–20 cm, jehož výhony se mohou rozrůstat do šířky 60–100 cm a přes okraje nádob nebo zídek elegantně splývat. Úzké čárkovité listy jsou stálezelené, jasně až tmavě zelené, na rubu světlejší a po promnutí uvolňují výraznou pryskyřičnou, kafrovou a lehce kořenitou vůni. Na jaře, obvykle od dubna do června, se v paždí listů otevírají drobné dvoupyské květy světle modré až levandulově modré barvy. Za příznivého počasí může od srpna do října znovu nakvétat. Květy poskytují nektar včelám a čmelákům. Jedlé listy i květy se používají čerstvé nebo sušené k masu, rybám, zelenině, bramborám, rajčatům, pečivu a do bylinných olejů. Listy obsahují silice, zejména cineol, kafr a borneol, které vytvářejí typické aroma. Odrůda se uplatní v bylinkových zahradách, skalkách, štěrkových záhonech, na korunách suchých zídek i v závěsných a balkonových nádobách.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce, závětří a velmi dobrou drenáž, aby v zimě netrpěl přemokřením, které bývá častější příčinou ztrát než samotný mráz. Nejlépe roste v lehké, štěrkovité až písčité půdě nebo v substrátu pro bylinky s příměsí písku a drobného štěrku, doporučené pH je přibližně 6,0–7,5. V těžších jílech se osvědčuje vyvýšené stanoviště a drenážní vrstva, v nádobě je vhodný otvor pro odtok a vrstva keramzitu. Zálivka se drží spíše střídmá, po zakořenění snáší i kratší sucho, v zimě se u přenosných rostlin omezuje na minimum. Hnojení bývá mírné a s nižším podílem dusíku, aby výhony dobře vyzrály, u bylinek se často volí organická hnojiva v menších dávkách. Rostliny se vysazují od března do října, v záhonu se volí rozestupy kolem 60 cm, tedy přibližně 3 kusy na 1 m². Mrazuvzdornost je spíše hraniční, orientačně kolem -10 °C až -5 °C, v teplých městských polohách a v suché půdě může přezimovat venku, v chladnějších oblastech je spolehlivější zimování v chladné, světlé místnosti okolo 2–8 °C. Na jaře se obvykle zkracují namrzlé a přerostlé výhony a podporuje se větvení, řez do starého dřeva se omezuje, protože špatně obráží. U nádob se doporučuje letnění na slunci a na podzim včasné přenesení pod střechu, aby kořenový bal nepromrzal. Při přemokření se může objevit odumírání kořenů nebo plísně, při suchu a teple naopak svilušky či mšice, které se drží hlavně na mladých výhonech.

Autor: Nikol | Revize: 30.7. 2026