Tužebník jilmový - Filipendula ulmaria Filipendula ulmaria

Detailní popis produktu

Tužebník jilmový - vytrvalá bylina z čeledi růžovitých, původem z Evropy a západní Asie, přirozeně roste na podmáčených loukách, v lužních lesích, u příkopů a břehů vod. V zahradě vytváří vzpřímené, trsnaté porosty s pevnými lodyhami a krátce oddenkatým základem, díky němuž se postupně rozšiřuje. Listy jsou lichozpeřené s výrazně pilovitými lístky, na rubu často světlejší a jemně chlupaté, takže i mimo květ působí dekorativně. Od června do srpna se nad olistěním objevují rozvětvené laty drobných květů, jejichž krémově bílá barva působí měkce a přirozeně. Květenství mívá nejčastěji 10–20 cm, jednotlivé květy jsou bohaté na nektar a nesou výraznou medovou vůni, proto je druh ceněný jako včelomilná rostlina do přírodních a lučních výsadeb. Květy se tradičně využívají k aromatizaci nápojů, octů a sirupů, případně do bylinných směsí. Rostlinné části obsahují mimo jiné třísloviny, flavonoidy a sloučeniny příbuzné salicylátům, což vysvětluje dlouhou historii využití v evropském bylinářství, bez potřeby slibovat konkrétní zdravotní účinky. V kompozicích se tužebník dobře kombinuje s kosatci žlutými, kyprejem vrbicí, prustkou, ostřicemi, hostami, čechravami a dalšími trvalkami, které mají rády vlhčí půdu. V blízkosti vody vytváří přirozený přechod mezi záhonem a pobřežní zónou. Květenství se uplatní i ve volných vazbách, kde přidá lehkost a vůni.

Pěstování: Dlouhověká trvalka pro slunce až polostín, nejlépe v mírném závětří a v mikroklimatu s rovnoměrnou půdní vlhkostí. V teplejších oblastech bývá přínosné lehké přistínění v poledne, protože přísušek zkracuje kvetení a vede k zasychání listů. Vyhovuje humózní, výživná půda čerstvá až vlhká s dobrou drenáží, orientačně pH 6,0–7,5. Výsadba probíhá od března do října. Rozestupy se volí podle vzrůstu: kompaktní kultivary 35–45 cm, střední 50–60 cm, mohutné druhy 70–90 cm. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce a při letních vedrech, kdy se půda udržuje stále mírně vlhká, krátkodobé sucho snášejí spíše hůře. Přihnojení v předjaří kompostem nebo organickým hnojivem podporuje kvetení, vysoké dávky dusíku nejsou vhodné. Mulč z listovky či kompostu v vrstvě 3–5 cm stabilizuje vláhu a omezuje plevel. Kvetení připadá nejčastěji na červen až srpen podle druhu a odrůdy. Po odkvětu mohou květní stonky zůstat jako struktura, na podzim nebo na konci zimy se suché nadzemní části odstraňují u země. V nádobě se pěstují v hlubším květináči s drenáží a substrátem s vyšším podílem organiky, zálivka bývá častější a v zimě pomůže ochrana kořenového balu proti promrznutí. Mrazuvzdornost je obvykle vysoká, většina tužebníků spolehlivě snáší -25 °C a u řady druhů se uvádí až kolem -34 °C. Z chorob se může objevit padlí, skvrnitosti listů nebo plíseň šedá při zahuštění a dlouhodobém ovlhčení listů. Ze škůdců se objevují mšice a slimáci, lepší proudění vzduchu a vyrovnaná vláha snižují riziko problémů.

Autor: Kristýna | Revize: 26.01. 2026