Vrbina obecná - Lysimachia vulgaris

Detailní popis produktu

Vrbina obecná - vytrvalý druh evropských a asijských mokřadů, niv a vlhkých luk, v našich podmínkách je původní a často roste podél potoků, na okrajích rybníků i v lužních lesích. Vytváří trsy s podzemními oddenky, obvykle 1–1,5 m vysoké a 0,5–1 m široké, stonky bývají jemně chlupaté. Listy jsou vejčité až kopinaté, 6–12 cm dlouhé, protistojné nebo v přeslenech po třech až čtyřech a někdy se na nich objevují drobné tmavé tečky žlázek. V červnu až srpnu se na koncích stonků vyvíjejí žluté květy v hustších latách, jednotlivé květy mají pět cípů a vytvářejí teplý, louční dojem. Rostlina je včelomilná a v přírodních kompozicích se kombinuje s tužebníky, kypreji, pomněnkovci, kosatci a vysokými travami, v zahradě dobře navazuje i na tavolníky a vrby. V lidovém léčitelství se nadzemní část tradičně sbírala pro obsah tříslovin a flavonoidů, využití se popisuje jako stahující a barvířské, bez očekávání léčebného účinku. Květenství drží nad listy a je dobře čitelné i na větší vzdálenost, proto se používá jako vertikální prvek v zadní části trvalkových záhonů. Z květů se vyvíjejí tobolky se semeny, hlavní šíření v zahradě však probíhá oddenky, což se uplatní při zpevnění břehů a výsadeb u vody.

Pěstování: Nejlépe prosperuje na slunci až v polostínu v půdě trvale vlhké až mokřejší, snáší i hůře odvodněná místa a jílovité půdy. Vyhovuje jí spíše kyselé až neutrální pH přibližně 5,5–7,0, na chudých půdách pomáhá jarní přídavek kompostu a udržování mulče. Rostliny se vysazují od března do října, pro zapojený porost se používá asi 7–9 rostlin na m², rozestupy přibližně 33 cm. Vyzrálé trsy jsou mrazuvzdorné do -39 °C a zimní kryt se obvykle nevyžaduje, v nádobách je vhodná ochrana kořenového balu. Na konci sezóny se nadzemní část zatahává, po odkvětu nebo na podzim se stonky zkracují pro čistší vzhled, zmlazení se provádí dělením na jaře nebo na podzim. Rostlina bývá převážně bez škůdců a chorob, jen v přemokřených a zahuštěných porostech se mohou objevit skvrnitosti. V úrodné půdě se šíří oddenky a je vhodné jí vymezit prostor, případně použít podzemní bariéru. V zahradách s kolísáním hladiny vody se osvědčuje umístění do svahu, kde kořeny dosáhnou k vlhčí vrstvě, ale krček rostliny nezůstává dlouhodobě pod hladinou. Větší nádoby umožňují pěstování i na terasách, kde se počítá s častější zálivkou v létě a s doplňováním živin v malých dávkách. Květní stonky jsou použitelné i k řezu, nejlépe ve chvíli, kdy je část poupat ještě zavřená.

Autor: Kristýna | Revize: 02.02. 2026