Zimolez kamčatský 'Blue Bird'

Detailní popis produktu

Zimolez kamčatský 'Blue Bird' - zimolez kamčatský, známý také jako kamčatská borůvka, je ovocný keř z čeledi zimolezovité Caprifoliaceae a zahradní formy se obvykle řadí do druhu Lonicera caerulea. Kultivar 'Blue Bird' je v evropských katalozích uváděn jako odrůda ruského původu. Vytváří opadavý, hustý keř s pevnými výhony, v dospělosti nejčastěji 1,2–1,4 m vysoký a 1,2–1,5 m široký. Listy jsou vstřícné, eliptické, středně až tmavě zelené. Květy se objevují velmi brzy na jaře, nejčastěji v březnu až dubnu, jsou drobné, žlutobílé až krémové a vyrůstají po dvou. Plody dozrávají od května do června podle polohy a průběhu jara. Bobule jsou protáhlé, tmavě modré s voskovým ojíněním, šťavnaté, se sladkokyselým profilem chutí. Vhodné jsou k přímé konzumaci i na šťávy, marmelády a mražení. Tmavé zbarvení slupky bývá spojeno s obsahem antokyanů a dalších polyfenolů, v plodech se běžně objevuje vitamin C. Oproti kanadským borůvkám nevyžaduje vyloženě kyselý substrát a plodí již na mladších keřích. Časné kvetení přitahuje čmeláky, kteří bývají hlavními opylovači při chladném počasí. Odrůda je cizosprašná a pro bohaté nasazení plodů vyžaduje vhodného opylovače - dobře ji opylují jiné odrůdy zimolezu kamčatského s obdobným termínem kvetení, například 'Siniczka', 'Morena' nebo 'Atut'. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Pěstování: Dlouhodobě snáší zimní teploty hluboko pod −30 °C a květy vydrží krátkodobé jarní mrazíky několik stupňů pod bodem mrazu, což umožňuje spolehlivou úrodu i v chladnějších oblastech. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde vytváří nejvyšší násadu a dobře vybarvené plody. V lehkém polostínu roste také, sklizeň však bývá o něco menší. Stanoviště má být spíše chráněné, ale dobře provzdušněné, bez dlouhodobě zamokřené půdy. Půda je ideálně středně těžká až lehčí, hlinitá nebo hlinitopísčitá, dobře propustná, s vyšším obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální reakcí v rozmezí pH přibližně 6–7. Nevhodné jsou těžké, utužené a trvale přemokřené půdy i extrémně kyselé substráty pro vřesovištní druhy. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, sazenice v kontejneru lze vysazovat od jara do podzimu s důkladnou zálivkou po výsadbě. Doporučené rozestupy v zahradě jsou přibližně 1–1,5 m mezi keři a 2–3 m mezi řadami. V prvních letech se provádí jen lehký výchovný a zdravotní řez, kdy se odstraňují slabé, křížící se či poškozené výhony. Zhruba po 6–7 letech se začíná s postupným zmlazováním, při němž se každoročně vyřeže část nejstarších větví u báze a ponechají se mladší, plodnější výhony. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a v delších obdobích sucha, jinak zimolez snáší krátká sucha poměrně dobře. Hnojení se řídí zásadami pro ovocné keře – na jaře je vhodné přidat kompost či pomalu rozpustné hnojivo, v létě se vyšší dávky dusíku omezují, aby dřevo stihlo vyzrát před zimou. Plocha pod keři se udržuje mulčovaná posekanou trávou, listím nebo štěpkou, což omezuje výpar a růst plevelů. Zimolez bývá obecně zdravý, jen výjimečně se objevují mšice nebo padlí; při dobré kondici porostu obvykle postačí šetrná, preventivně laděná péče. V kompozici se uplatní v jedlých smíšených výsadbách, v nižších volných plotech i jako solitér blízko posezení, kde lze pohodlně sklízet rané plody. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Autor: Kristýna | Revize: 19.12.2025

Více na: Návod na pěstování zimolezu kamčatského