Bobkovišeň lékařská 'Etna' (Anbri) Prunus laurocerasus 'Etna'

Detailní popis produktu

Bobkovišeň lékařská 'Etna' (Anbri) - pochází z oblastí kolem Černého moře v jihovýchodní Evropě a jihozápadní Asii. Kultivar 'Etna' (syn. 'Anbri') byl vyšlechtěn v nizozemské firmě Antigone Plantvermeerdering B.V. a patří mezi kompaktnější, hustě větvené formy vhodné pro menší zahrady. Keř je stálezelený, široce vzpřímený až kulovitý, pomalu až středně rostoucí; v dospělosti obvykle dosahuje 1–2 m výšky a podobné šířky, s kožovitými lesklými listy dlouhými přibližně 8–11 cm. Mladé přírůstky raší bronzově až měděně, během sezony přecházejí do sytě zelené. Květenství tvoří spíše nepravidelně a ve vyšším věku, nejčastěji v dubnu až květnu. Nese vzpřímené hrozny drobných krémově bílých květů s jemnou vůní, které lákají opylovače. Po odkvětu se mohou objevit tmavě purpurové až černé peckovice, pro člověka jsou nejedlé, ptákům však slouží jako potrava. Rostlina obsahuje cyanogenní glykosidy, zejména v listech a semenech, proto je vhodné počítat s jedovatostí při požití a při manipulaci používat rukavice. V kompozici se uplatní jako nízký až středně vysoký živý plot, clonící skupina nebo stálezelené pozadí k trvalkám a okrasným travám.

Pěstování: Nejlépe prospívá na slunci až v polostínu, v teplejších oblastech snese i světlejší stín. Pro zimní jistotu bývá vhodné závětří a chráněné mikroklima mimo vysušující vítr a ostré předjarní slunce. Vyhovuje humózní, živná a propustná půda s rovnoměrnou vlhkostí, dlouhodobé zamokření zvyšuje riziko odumírání kořenů, proto je důležitá drenáž. Doporučuje se pH přibližně 5,5–7,0. Výsadba probíhá obvykle březen–listopad podle počasí, po výsadbě je klíčová pravidelná zálivka a u stálezelených rostlin také zimní zálivka během oblevy. Po zakořenění snáší krátkodobé přísušky, delší sucho se však může projevit zasycháním okrajů listů, proto pomáhá celoroční mulč z kůry či listovky. Hnojení na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem pro stálezelené dřeviny podporuje hustotu olistění, přehnojení dusíkem zvyšuje náchylnost k namrzání. Řez je dobře snášen, u živých plotů se provádí nejčastěji po odkvětu nebo koncem léta. Kvetení připadá zpravidla na duben–květen, tmavé plody dozrávají na konci léta až na podzim a nejsou určeny ke konzumaci. Mrazuvzdornost se uvádí podle zdrojů nejčastěji v rozmezí –15 až –23 °C, otužilejší kultivary mohou být hodnoceny i níže, mladé výsadby profitují z mulče. Pro živý plot se ponechává rozestup přibližně 50–80 cm podle vzrůstu kultivaru. V nádobě se pěstuje ve větším objemu substrátu s drenáží, s pravidelnou zálivkou a zimní ochranou nádoby proti promrznutí. Z chorob se mohou objevit skvrnitosti a dírkovitost listů, ze škůdců mšice nebo lalokonosec, potíže omezuje nepřemokřené stanoviště a vyrovnaná výživa.

Autor: Kristýna | Revize: 17.02.2026