Broskvoň 'Incrocio Pieri' - kontejner Prunus persica 'Incrocio Pieri'

Detailní popis produktu

Broskvoň 'Incrocio Pieri' - starší italská odrůda vzniklá křížením 'Elberta' × 'Santa Anna'. V evropských genových kolekcích je vedena jako italský šlechtěný kultivar a ve střední Evropě je ceněna zejména pro pravidelnou plodnost a kvalitu bělomasých plodů. Strom roste středně bujně a vytváří pravidelnou, postupně rozložitější korunu. Při pěstování na běžné podnoži dorůstá přibližně 3–4 m výšky a podobné šířky, výsledný vzrůst ovlivňuje podnož a řez. Růžové květy se objevují během dubna a poskytují časnou potravu opylujícímu hmyzu. Odrůda je samosprašná, proto k vytvoření úrody nepotřebuje jinou broskvoň. Do plodnosti vstupuje poměrně brzy a rodí pravidelně. Plody jsou středně velké až velké, obvykle kolem 120–160 g, téměř kulovité. Základní žlutobílou až krémovou barvu slupky překrývá na velké části povrchu karmínově až vínově červené, někdy jemně tečkované líčko. Dužnina je bílá až zelenavě bílá, jemná, středně pevná, velmi šťavnatá a aromatická. Chuť kombinuje příjemnou cukernatost s lehkou osvěžující kyselinkou. V konzumní zralosti se dužnina dobře odděluje od pecky. Sklizeň připadá přibližně na polovinu až druhou polovinu srpna, zhruba 10–15 dní po odrůdě 'Redhaven'. Plody jsou vhodné k přímému jídlu, do ovocných salátů, dezertů, kompotů a džemů. Broskve přirozeně obsahují vlákninu, vitamin C a karotenoidy.

Pěstování: Broskvoně vyžadují lehčí až středně těžké, hluboké a dobře propustné půdy s vysokým obsahem humusu, přičemž optimální je neutrální až slabě zásaditá půdní reakce. Nevhodné jsou těžké, zamokřené nebo studené půdy, ve kterých dochází k oslabení stromů a zvýšenému výskytu chorob. Stanoviště musí být plně slunné, teplé a chráněné před studenými a severními větry. Výsadba je vhodná od jara do podzimu a je nutné zajistit dostatek prostoru pro rozvoj koruny i kořenového systému. Při výsadbě více stromů se doporučují rozestupy přibližně 4 až 5 metrů podle růstové síly použité podnože. Zálivka je důležitá zejména v prvních letech po výsadbě a v obdobích sucha, kdy je třeba zajistit pravidelnou a rovnoměrnou půdní vlhkost, přičemž broskvoně nesnášejí přemokření. Hnojení se provádí především na jaře před rašením a následně po odkvětu, nejlépe kompostem nebo vyváženými hnojivy s mírným obsahem dusíku, aby nedocházelo k nadměrnému růstu na úkor plodnosti. Řez broskvoní je zásadní pro udržení pravidelné plodnosti a provádí se každoročně, především na jaře po narašení pupenů, kdy se podporuje tvorba nového plodonosného obrostu a omezuje se výskyt chorob.

Více na: Návod na pěstování broskvoní a nektarinek