Papírovník Kazinockého Broussonetia kazinoki

Detailní popis produktu

Papírovník Kazinockého - opadavá dřevina z čeledi morušovníkovité. V botanické literatuře je často uváděna také jako Broussonetia × kazinoki, přirozený kříženec druhů B. monoica a B. papyrifera z východní Asie. V domovině se pěstuje pro lýková vlákna s vysokým podílem celulózy, která jsou tradiční surovinou pro výrobu japonských a korejských papírů. Růst je keřovitý až nízce stromkový, s pružnými větvemi a listy často mělce až hluboce laločnatými, podobnými moruši. Květenství bývá nenápadné, bělavé až narůžovělé, na samičích hlávkách vynikají jemné růžové čnělky. Po opylení se vytvářejí nápadná oranžová souplodí, obvykle 15–20 mm, se sladkou, jemně fíkovo ovocnou chutí. Rostlina nevyzbrojuje trny a po poranění může ronit mléčnou šťávu typickou pro morušovníkovité. Pro tvorbu plodů bývá výhodná přítomnost další rostliny v okolí, protože opylení zvyšuje počet vyvinutých souplodí. V zahradě se kombinuje s teplomilnými dřevinami, s keři do pozadí a s trvalkami s velkými listy, které podpoří exotický dojem.

Pěstování: Pro pěstování je nejvhodnější plné slunce a závětrné místo s teplejším mikroklimatem, například u jižní stěny nebo v chráněném dvoře. Půda bývá nejlépe hlinitopísčitá až hlinitá, propustná a živná, s pH přibližně 6,0–7,5. Rovnoměrná zálivka v prvních letech podporuje rychlé zakořenění, později rostlina snese krátkodobé přísušky, ale na trvale suchých stanovištích slaběji plodí. Hnojení se obvykle řeší jarním přídavkem kompostu nebo mírnou dávkou organominerálního hnojiva. Řez se provádí jen podle potřeby pro udržení tvaru, nejlépe v předjaří, protože dřevina ochotně obráží z mladého dřeva. Kvetení se v kultuře objevuje nejčastěji v červnu až červenci a souplodí dozrávají v srpnu až září. Mrazuvzdornost vyzrálých částí se udává zhruba do -15 °C, mladé výhony mohou namrzat a časné rašení zvyšuje citlivost na pozdní jarní mrazíky, proto se v chladnějších oblastech uplatní zimní kryt a pečlivý výběr stanoviště. Ze škůdců se mohou objevit mšice, v hustém porostu také padlí, obvykle bez zásadního dopadu při dobrém proudění vzduchu. Výsadba se provádí na jaře po odeznění silných mrazů nebo na podzim v teplých polohách, typicky březen až květen a září až říjen. U solitérní výsadby se nechává prostor přibližně 2,5–3 m na každou stranu, aby se uplatnil rozkladitý habitus. Mulč z kůry nebo štěpky tlumí výkyvy vlhkosti a v zimě chrání kořenový krček.

Autor: Kristýna | Revize: 11.02.2026