Rozmarýn lékařský Rosmarinus officinalis

Detailní popis produktu

Rozmarýn lékařský - stálezelený aromatický keř původem ze suchých oblastí Středomoří, kde přirozeně roste na skalnatých svazích, v pobřežních křovinách a na vápenitých, dobře odvodněných půdách. V podmínkách střední Evropy dorůstá obvykle 80–150 cm výšky a přibližně 60–120 cm šířky podle stanoviště a řezu. Vytváří hustě větvený keř s postupně dřevnatějícími výhony. Listy má úzké, čárkovité, 2–4 cm dlouhé, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu stříbřitě plstnaté. Při promnutí intenzivně voní díky vysokému obsahu silic, zejména cineolu, kafru, borneolu a kyseliny rozmarýnové. V dubnu až červnu, v teplejších oblastech i opakovaně během léta, se v paždí listů objevují modrofialové až světle modré pyskaté květy. Ty jsou významným zdrojem nektaru a pylu pro včely i další opylovače. Listy se používají čerstvé i sušené k dochucení masa, ryb, brambor, pečené zeleniny i středomořských omáček. V tradičním bylinářství se rozmarýn využívá k přípravě nálevů a macerátů pro své aromatické a antioxidační látky.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce, závětří a velmi dobrou drenáž, aby v zimě netrpěl přemokřením, které bývá častější příčinou ztrát než samotný mráz. Nejlépe roste v lehké, štěrkovité až písčité půdě nebo v substrátu pro bylinky s příměsí písku a drobného štěrku, doporučené pH je přibližně 6,0–7,5. V těžších jílech se osvědčuje vyvýšené stanoviště a drenážní vrstva, v nádobě je vhodný otvor pro odtok a vrstva keramzitu. Zálivka se drží spíše střídmá, po zakořenění snáší i kratší sucho, v zimě se u přenosných rostlin omezuje na minimum. Hnojení bývá mírné a s nižším podílem dusíku, aby výhony dobře vyzrály, u bylinek se často volí organická hnojiva v menších dávkách. Rostliny se vysazují od března do října, v záhonu se volí rozestupy kolem 60 cm, tedy přibližně 3 kusy na 1 m². Mrazuvzdornost je spíše hraniční, orientačně kolem -10 °C až -5 °C, v teplých městských polohách a v suché půdě může přezimovat venku, v chladnějších oblastech je spolehlivější zimování v chladné, světlé místnosti okolo 2–8 °C. Na jaře se obvykle zkracují namrzlé a přerostlé výhony a podporuje se větvení, řez do starého dřeva se omezuje, protože špatně obráží. U nádob se doporučuje letnění na slunci a na podzim včasné přenesení pod střechu, aby kořenový bal nepromrzal. Při přemokření se může objevit odumírání kořenů nebo plísně, při suchu a teple naopak svilušky či mšice, které se drží hlavně na mladých výhonech.

Autor: Jana | Revize: 19.2. 2026